Měli dvě svatby v jednom roce. V Ostravě je oddali budhističtí mniši

„V Austrálii ve škole, kde jsme se učili angličtinu, jsme se spolu začali bavit během pauz na oběd. Serina za mnou chodila téměř každý den cvičit konverzaci v angličtině. Chodila tak dlouho, až jsem ji pozval na rande,“ usmívá se Jakub, který je strojařem a vyrábí letecké díly.

„Sice jsem mamce před odjezdem sliboval, že si tam holku nenajdu, ale Serina zcela změnila můj pohled na věc,“ konstatuje.

Svou první svatbu měli malou, rodinnou, v Brandýse nad Labem. „Byla to klasická malinká svatba, nic velkého jsme nechtěli. Byla moc hezká. Měli jsme tam jen pár lidí, ale to vůbec nevadilo, naopak to bylo intimnější,“ vzpomíná Jakub a dodává, že starostka Brandýsa nad Labem měla nádhernou řeč.

„Také jsme měli překladatelku do japonštiny, která zřejmě takto překládala na svatbě poprvé, protože byla nervóznější než my, nám to pomohlo se uvolnit.“

Druhá svatba, 17. října v Ostravě, byla pro mladý pár zcela nečekaná. Napsala jim totiž kamarádka, že jí na Facebooku vyskočila reklama na festival Japonských dnů v Ostravě, kde hledali česko-japonský pár.

„No a podle ní jsme se na tu akci skvěle hodili. Bez většího zjišťování detailů jsme si řekli, proč ne a šli jsme do toho. Až v Ostravě jsme vlastně zjistili, že jde o dost oficiální svatbu,“ líčí novomanžel. I tak si to užili.

„Že jde o plnohodnotnou svatbu, jsme zjistili až ve chvíli, kdy jsme vešli do maskérny, kde nás začali oblékat a vysvětlovat, co se bude dít. Už samotné oblékání byl zážitek, protože šaty, které pro mě měli, jsou prestižní. Já byla skoro v šoku, že si je vůbec můžu zkusit,“ líčí Jakubova žena Serina, která pochází z japonské Osaky, je masérkou, ale hlídá i děti.

Poté, co mladému páru oblékli všech asi deset vrstev oblečení svatebního japonského kimona, odvedli je do zákulisí, kde se dozvěděli, co je přesně čeká. Za malý okamžik se ocitli na pódiu před plným sálem. Tentokrát si řekli své ano ne v češtině, ale v japonštině. Naštěstí i zde byl pro ně připravený překladatel.

„Neměnili jsme si prstýnky, ale náramky džuzu, což jsou modlitební korálky, které symbolizují spojení s učením Buddhy, očištění mysli a těla a také ochranu před neštěstím,“ vysvětluje Serina.