Mazlíčci stárnou a tloustnou

Češi patří ke světovým rekordmanům v chovu domácích zvířat. V roce 2020 žilo v České republice 2,2 milionu psů, tedy přes 40 procent domácností mělo alespoň jednoho psa. Koček u nás žije přibližně 1,5 milionu. Rybičky chová zhruba devět procent domácností. Papoušky, kanárky a jiné ptactvo asi sedm procent českých rodin, králíky má doma šest procent lidí a morčata a křečky čtyři procenta obyvatel.

Výdaje českých domácností na domácí mazlíčky, včetně pojištění (jen dvě procenta majitelů), veterinární péče a krmiva, činí asi 60 miliard korun ročně.

Veterinární medicína je obor, který se dělí do více odvětví (hygiena, veřejné zdraví, malá zvířata, hospodářská zvířata, koně) a specializací (mikrobiologie, parazitologie, chirurgie, ortopedie, onkologie, dermatologie) podobně jako humánní medicína.

„Má praxe je takzvaně prvoliniová, což ovlivňuje důvod návštěvy, kterým je nejčastěji prevence u psů, koček a drobných savců. Preventivní prohlídky by měly být alespoň jednou ročně,“ připomíná zvěrolékařka.

„Krom plánovaných zákroků ke mně pacienty přivádí zažívací potíže, dermatologická onemocnění, kdy si psi či kočky koušou tlapky, škrabají se nebo třepou hlavou. Dále reprodukční potíže. Některá vyšlechtěná plemena mají problémy s početím i porodem. Léčíme rakovinu mléčné žlázy, proti níž je nejlepší prevencí kastrace. A pak je tu sílící výskyt takzvaných civilizačních nemocí,“ vyjmenovává Polášková. „Domácí zvířata stárnou, tedy dožívají se vyššího věku, a stejně jako lidé tloustnou. Ale zatím to není tak, že by páníčci přicházeli s tím, že jejich kočka je obézní. Na to je častěji upozorňuji já právě během preventivní prohlídky,“ připomíná veterinářka.

„Výrazně přibývá také alergií. Jak nás psi doprovází, čelí stejným znečištěním a kopírují zvyšující se křivku alergiků. Do jednoho roku u štěňat řešíme potravinové alergie. Do tří let se často objevují další projevy alergie jako záněty v uších, podpaží, tříslech. Obecně je trápí kožní infekce, jakmile začne něco kvést,“ vyjmenovává.

Pandemie obezity v lidském světě se musela nutně promítnout i do života jejich nejlepších přátel. S kily navíc přichází i diabetes a kardiologická onemocnění zvířat.

„Ze vzduchu nepřibírají, takže první na vině je samozřejmě strava. A pak pohyb. Na malém městě, kde bydlím já, kočky žijí napůl doma, napůl venku, ale například u čistě domácích koček je to problém daleko větší. I ke mně ale přijde postarší dáma, která je sama obézní, a nese kočičku, která doslova přetéká z přepravky. To ve skutečnosti taková legrace není,“ upozorňuje zvěrolékařka.

„Takoví páníčci to ale těžce nesou. Nechtějí nadváhu řešit. Přitom jejich zvířátko kily navíc trpí. Zatěžují klouby, srdce, obtížně dýchají. Obézní kocourci se nechtějí tolik pohybovat, méně pijí a nemočí tak často, jak by měli. Může to vést až k ucpání močové trubice, což se pak musí řešit velmi rychle,“ varuje Polášková.

Stejně jako u lidí existují i zvířecí body mass indexy (BMI), které dávají návod na to, kolik by ideálně které plemeno psa či kočky mělo měřit a vážit. „Pro mě má ovšem největší výpovědní hodnotu, když si pejska prohlédnu a prohmatám. Přijde-li páníček s obézním pejskem například na operativní zákrok, představuje útrobní tuk významnou komplikaci,“ připomíná další negativum zvěrolékařka.

Pravidla hry též mění kastrace. Vykastrovaným zvířatům se mění metabolismus, zpomaluje spalování a je třeba jim upravit stravu.

Byť v Česku neexistují reprezentativní výzkumy, které by dokládaly počty obézních domácích zvířat ani výskyt nejběžnějších nemocí, zvěrolékaři se ve své praxi stále častěji potýkají také s diabetem, podobajícím se druhému typu lidské cukrovky. Léčí ji injekční aplikací inzulinu, protože antidiabetika v tabletkách ve zvířecí říši příliš nefungují.

„Pro kočky je vyvinut perorální roztok, takže majitelé nemusí píchat injekce, ale dávají sirup do tlamy. Nevýhodou je vysoká cena,“ doplňuje veterinářka.

„Určitou výjimkou, u níž diabetes vyléčit lze, jsou fenky, u kterých přestane slinivka produkovat inzulin po dlouhém hárání kvůli vzbouřeným hormonům. Vykastrujeme ji, čímž jí vezmeme pohlavní hormony, stabilizujeme hladinu cukru v krvi a inzulin můžeme po určité době léčby vysadit. Je to možné i u koček, ale je to dlouhodobý proces. Nicméně šance tu je,“ dodává Lenka Polášková.

Léčí tabletami, injekcemi, operativními zákroky. „Rychle se rozvíjející obor je onkologie. Já sama například odeberu vzorek z nádoru na kůži, abych zjistila, zda je zhoubný či nezhoubný. V druhém případě ho vyoperuji, ale se zhoubným nádorem doporučuji zvíře ke specialistovi. Na větších pracovištích používají i chemoterapii, na ozařování jezdí někteří páníčci nemocných pejsků do Vídně,“ říká veterinářka s tím, že v Česku zatím ozařování zvířat ještě není v praxi běžné.

Stále ale existují nemoci, se kterými si lékaři zvířecí říše poradit nedokážou. „Jde o chronická onemocnění, například selhání ledvin. Ve veterinární péči neexistují transplantace. Nedokážeme vyléčit kardiologické choroby, pro ty je důležitá prevence. U alergií můžeme jen potlačovat příznaky,“ přiznává zvěrolékařka.

První veterinární škola byla otevřena roku 1791 v Brně. V roce 1919 zde byla založena Vysoká škola zvěrolékařská (dnešní Veterinární univerzita). Za rok vznikla i Státní veterinární správa. Hlavním předmětem zájmu byla před sto lety zemědělská a hospodářská zvířata - koně, krávy, prasata, ovce a drůbež. Domácí mazlíčci tehdy nebyli běžní. Veterináři se soustředili na prevenci epizootických nákaz - na slintavku a kulhavku, tuberkulózu nebo sněť slezinnou. Chyběla antibiotika, používaly se opiáty, alkohol a očkování.

Populace zvířat stárne důsledkem pokroku v péči, výživě i zvěrolékařství. Veterinární gerontologie (péče o stará zvířata) se stala samostatným oborem. Malí psi se dožívají místo deseti let šestnácti, velcí místo osmi třinácti let. Kočka dnes žije i dvacet let. Králíci si prodloužili délku dožití dvojnásobně na dvanáct let. Morčata se dožívají sedmi let, andulky dvanácti.

Zvířata často s věkem přibývají na váze. „Na hubnutí už dnes trh nabízí specializované granule. S předepsaným pohybem často musíme pomoci léky proti bolestem, kterými obézní kočky či psi při běhu trpí,“ doplňuje Lenka Polášková.

„Snažíme se přibližovat humánní medicíně, ale neumíme třeba testovat kočky na alergie. To je ve fázi bádání,“ říká zvěrolékařka. Veterináři předepisují léky na onemocnění štítné žlázy u koček, na zmenšení nádoru monoklonální protilátky pro psy. Stále více je slyšet i o kmenových buňkách.

„Snažíme se zkvalitnit jejich život, ale neléčíme za každou cenu. Například dialýza by pro zvířata byla možnou formou léčby, ale přece nebudete třikrát týdně přivazovat na čtyři hodiny psa ke kapačce. Je důležité, aby naše pomoc zůstala etická,“ uzavírá.