Článek
Fanoušci divadla a filmu si Najbrta pamatují jako člena divadla Sklep, Baletní jednotky křeč a v rolích v Pražské pětce, Bony a klid či satirické sérii Česká soda. Příznivci hudby ho zase znají coby člena tria Tros Sketos, případně M.T.O. Universal.
Přesto jeho grafická tvorba víceméně převažuje, což dokazuje aktuální výstava v Západočeské galerii v Plzni Stones, která trvá do 28. září. Slovo Stones neodkazuje k nejslavnější rockové kapele, ale spíše ke kameni, jenž se používá v litografii, což je grafická technika, kterou autor použil při vytváření aktuálních děl (v galerii je video od Davida Ondříčka ukazující celý pracovní postup).
Ten, kdo na výstavě čeká plakáty nebo nějaké artefakty užité tvorby, bude překvapen. Stejně jako byl překvapen ministr kultury Martin Baxa, který galerii navštívil.
Najbrt se totiž vrátil k volné tvorbě, konkrétně k minimalistické kaligrafii, inspirované mimo jiné asijskou výtvarnou tradicí. Jeho kolega grafik Karel Haloun, autor doprovodného textu v katalogu, uvedl, že je možné Najbrtovu práci vnímat také jako deník psaný – s máchovskou inspirací – tajným písmem. A také, že je to dobrodružství bez záruky.
Obojí je pravda. Tyhle práce totiž potřebují především výraznou představivostí vybaveného diváka, hledajícího skryté vizuální významy, jiné úhly pohledu a především toho, jenž nevyžaduje u jednotlivých děl manuál ke „správnému pochopení“ ideové podstaty daného obrazu.
Takže tvůrce žádný z nich nijak nepojmenoval, protože chtěl jakékoli rozklíčování nechat jen a jen na vnějším pozorovateli.
Přesto lze vystavené práce rozdělit do dvou skupin. V té první si výtvarník vystačil pouze s kontrastem černé a bílé barvy. Tahy japonskými štětci vytvářejí na světlé ploše grafická dobrodružství. Jako kdyby do nich Najbrt vstřebal něco ze své zkušenosti performera (v duu Thomas & Ruhller), nebojí se experimentovat s rozmáchlými tahy, s divokou expresivní symbolikou.
Chvílemi máte pocit, že se díváte na nějaké exotické rostliny v pralese, propletené kořeny prastarých stromů, hlubokou temnou vodu řítící se řečištěm nebo na nástěnné rituální malby v krasových jeskyních.
Druhou skupinu tvoří díla, ve kterých je kromě černé a bílé ještě červená. Dominantní červená. Ta totiž dodává každému z obrazů ještě jeden význam. Červená je totiž barvou krve, překřížené černé linie evokují starověké popravčí zařízení zbrocené rudou krví hříšníků i světců.
