RECENZE: Gerta Schnirch. Výjimečný příběh, výjimečné výkony i výjimečné příležitosti

Pohled na historii starou jen desítky let, na poválečný odsun třetiny obyvatel tehdejšího státu, který nám dává Gerta Schnirch, je drsný, emotivní, místy odporný. Ale celý film, protože televizní minisérie Tomáše Mašína má filmové parametry, je neobyčejně silný a zaslouží srovnání se světovými díly na podobná témata.

První audiovizuální adaptace některé z knih úspěšné spisovatelky Kateřiny Tučkové zabrala léta příprav. Ta se zdají být zúročena, je zřejmé, že vzniklo dílo, které nelehké téma traumatu 20. století zpracovává zodpovědně i divácky přitažlivě.

Kniha oceněná Magnesií Literou vyšla v roce 2009, audiovizuální podobu příběh získává po 17 letech. Možná i ty téměř dvě desítky let pomohly tomu, že se kruté dějiny dvou diktatur 20. století mohou vyprávět a vnímat prostřednictvím příběhu ženy, respektive tří generací žen.

I když v názvu minisérie není slovo „vyhnání“, neznamená to, že by se tento významný poválečný a s dalekosáhlými společenskými dopady spojený akt z díla vytratil. Tvůrci televizní adaptace se však více než na pojetí díla jako zachycování dějin 20. století a jeho největších hrůz, které se v Evropě odehrály, soustředí na vztah matky, dcery a vnučky a na nutné odpuštění, bez kterého jsou nejen rodinné vztahy stále a dokola zatěžovány.

Dvoudílný televizní film natočil Tomáš Mašín, autor filmů 3 sezóny v pekle nebo Bratři. Minisérie vznikla v koprodukci České televize, produkce Negativ, HBO a Arte. Dle dohody mezi koproducenty příběh nejprve uvidí diváci placené stanice HBO Max a HBO a Česká televize ji uvede zřejmě na podzim.

Do podoby televizní minisérie v začátku promluvila jako scenáristka Alice Nellis. V té době tvůrci ještě počítali s filmovou verzí pro kina, vzhledem k vysokým předpokládaným nákladům ale zvítězila minisérie.

Rozpočet přesto dosáhl 75 milionů korun, což je suma za docela nákladný film. Točily se ale dva dobové filmy. Gerta Schnirch se odehrává ve dvou dějových liniích, za druhé světové války a v době kolem listopadu 1989, což je už také historické období.

Ve filmu se právě tato období střídají, první záběry patří počátku listopadu roku 1989 a pádu Berlínské zdi, který téměř sedmdesátiletá Gerta v podání Mileny Steinmasslové sleduje v televizi. Střihem se divák dostává do konce 30. let, kdy mladou Gertu ztvárňuje Barbora Váchová a kdy s nastupujícím nacismem přituhuje nejen v její česko-německé rodině.

I když spolu Češi a Němci ještě dokáží koexistovat, je znát, že ideologie postupně rozleptává vztahy v rodinách, mezi kolegy, sousedy i kamarády a události směřují k tragédiím. Sebevědomé mladé Gertě, která vzdoruje svému německému otci v emocemi protkaném podání Johanna von Bülowa, stojí po boku přítel ztvárněný Oskarem Hesem.

Nemocnou Gertinu matku odevzdaně hraje Kristýna Badinková. Příběh v prvním díle letí kupředu, překotná doba přináší pro Gertu jednu hrůzu za druhou a divák sleduje dění se zatajeným dechem. Vůbec přitom nevadí, zda knižní předlohu četl, či nikoli.

Obě herečky ztvárňující Gertu se ukázaly být skvělou volbou. Barbora Váchová, přestože jde o její první takto velkou roli, podává sebejistý výkon, ve kterém překlenula období mnoha bouřlivých let. Je stejně krásná jako neposedné děvče, které si dobírá svého bratra s jeho počínající inklinací k nacismu, jako je přesvědčivá, když v nejtěžších chvílích svého života (a že jich je!) bojuje o holé přežití nejen své.

Milena Steinmasslová ztvárňuje Gertu v době, kdy od války uběhlo skoro 45 let a ona si stále v sobě nese své kruté tajemství. Má velmi odtažitý vztah se svou dcerou, která se za války narodila za příšerných okolností, ale dokáže komunikovat se svojí vnučkou, její dcerou.

Lucie Štěpánková hraje přesvědčivě Gertinu dospělou dceru, která je na sklonku 80. let unavená čtyřicátnice v ne moc funkčním manželství a s dospívající dcerou v podání Martiny Czyžové, která si k babičce umí najít vztah spíš než ona.

Steinmasslová je až cynicky úsporná ve svém projevu, skvěle hraje ženu, která zažila všechno, a o vnučku, jež se pouští do revolučního listopadového boje, se proto bojí méně než její matka. Nebo to nedává najevo. Gerta je ve své starší podobě díky Mileně Steinmasslové ošlehaná životem, vnitřně mnohokrát zraněná, ale smířená.

Žije ve svém bytě, který je léta neměnný a šedivý jako ona sama. Za zmínku tu samozřejmě stojí velmi pečlivě připravené scény, rekvizity a kostýmy, a to v obou dějových linkách. Tísnivá a podmanivá hudba Adriána Čermáka umocňuje úzkostnou atmosféru příběhu.

Tvůrci při novinářské projekci uvedli, že požadavkem Alice Nellis, která se přes dlouhou dobu příprav kvůli jinému projektu nakonec nechopila režie, bylo, aby vyzněním příběhu bylo smíření, naděje a odpuštění.

Je třeba konstatovat, že ti, kdo se na konečné podobě televizní Gerty Schnirch podíleli, si vzali její slova k srdci. Příběh končí katarzí, která se dotkla i mnoha z těch, kdo viděli právě novinářskou projekci. A že novináři patří k těm cyničtějším z nás.