Článek
Slovo biosphaera, respektive biosféra, je živý obal Země, kde se vyskytují nějaké formy živých organismů. Výtvarníkova umělecká vize v podstatě nijak výrazně nerozlišuje člověka, zvíře či rostlinu.
Rád všechny tyto formy prolíná a vytváří tak prazvláštní bytosti, které se stávají zvláštními figurativními formami. On sám svou tvorbu charakterizuje termínem svévolný přírodopis.
Kurátorka Martina Vítková při sestavování expozice dobře věděla, že je třeba věci dávat do smysluplných kontextů. Než totiž autor dospěl k vytvoření výše uvedené fantaskní říše, vytvářel v šedesátých letech minulého století reliéfy, ve kterých využíval především zredukovaných minimalistických tvarů.
Tak jak to může návštěvník vidět na keramickém díle Ženy na rentgenu (1965). Je na něm vyobrazen kvartet nahých žen stojících čelem od pozorovatele. Dominantním prvkem je v tomto výrazné pozadí každé z dam. Jako kdyby nás chtěl tvůrce odkázat až k Věstonické venuši.
Nicméně Pauzerovou vlajkovou lodí je vytváření nových organických tvarů, takzvaných článkovců, ke kterým dospěl v 80. letech. Jeden z nich číhá už před vchodem do interiéru galerie. Jde o keramickou práci Listnáč (2014), zelený vertikální menhir, tak trochu evokující masožravé rostlinstvo z kabinetu barona von Kratzmara z filmu Adéla ještě nevečeřela. Stejně jako gigantické houby, přerostlé listovníky či zbytnělé okurky.
Nejexpresivnější částí výstavy jsou však jednoznačně zmutovaná lidská těla se zvířecími, hlavně psími hlavami. Zatímco tělo pojímá sochař jako vyzáblé, s revmatickými končetinami, jejich hlavy mají zkarikované, předimenzované tvary, vypouklé oči, vyplazené jazyky a vyceněné tesáky.
Svět Karla Pauzera nás nutí dívat se na svět jako na místo, ve kterém není nic nemožné. A ve kterém člověk, byť si to často myslí, nerozhoduje o tom, kudy se budou kroky budoucnosti ubírat.
