Ležely na dně Atlantiku, teď jsou v Praze. Výstava představuje originální artefakty z Titaniku

Expozice zabírá více než 2500 m² výstavní plochy a je rozdělena do třinácti tematických galerií. Návštěvníci jimi projdou s palubní vstupenkou skutečného pasažéra a na konci zjistí, zda jejich postava přežila osudnou plavbu.

„Návštěvníci na výstavě uvidí osobní předměty cestujících, ale i části samotné lodi – od technického vybavení, přes nádobí, až po šperky, ale i parfémové flakony, které dodnes voní. To vše bylo vyzdviženo ze čtyřkilometrové hloubky oceánu a odborně zrestaurováno,“ říká kurátorka Květa Havelková.

„Expozice je doplněná přesnými kopiemi kajut Titaniku, a má imerzivní zónu, která návštěvníkům předvede nejen luxusní interiéry, ale i chvíle potopení,“ řekla.

Originálních předmětů z luxusního plavidla je v Praze zhruba stovka. „Všechny tyto artefakty strávily nějaký čas na dně oceánu, od roku 1912 minimálně do roku 1987,“ uvádí Jeff Taylor, specialista sbírek ze společnosti RMS Titanic, jediného subjektu s právem vyzvedávat artefakty z vraku lodi.

„Samozřejmě jsme vynesli jen předměty, které byly mimo loď. Ta se roztrhla na dva kusy, spousta předmětů z ní vypadla a dopadla na oceánské dno. Dovnitř lodi nevstupujeme,“ vysvětluje Taylor, jenž pro RMS Titanic pracuje devátým rokem.

K vraku ve své době největší a nejluxusnější lodi se společnost vydala už sedmkrát a shromáždila z něj zhruba pět tisíc různých předmětů. Zatím poslední vyzvednutí se konalo v roce 2004 a o dalším by chtěli jednat.

„V poslední době se to ale trochu zkomplikovalo. Některé zákony, některé země nechtějí, aby se lidé k Titaniku vraceli. Možná se budou jednání vyvíjet dobře a přijde pozitivní výsledek, teď ještě nevíme, ale rádi bychom se k lodi znovu vydali,“ potvrdil zástupce společnosti.

Na výstavu přivezli rozmanité penzum předmětů. „Jsou tady kusy lodi, osobní předměty pasažérů - ty považujeme za nejdůležitější, třeba kufr a co bylo uvnitř něj… Bavíme se o samotné stavbě lodi a o tom, jaký byl život na ní, takže uvidíte nádobí, nože, vidličky a krásnou křišťálovou karafu na nápoje. Uvidíte i lustry nebo dokonce kus uhlí, který poháněl motory,“ přibližuje.

Na cenné artefakty má firma, v níž pracuje 25 zaměstnanců a externí odborníci, sklad v americké Atlantě. „Máme v něm regulaci teploty a regulaci vlhkosti. Samozřejmě na různé předměty musíme mít různé místnosti,“ popisuje.

„Někdy tyto předměty potřebují odbornou pomoc, takového ‚lékaře‘. Pokud na nich vidíme například trochu koroze, zavoláme si profesionálního konzervátora, aby nám pomohl artefakt uchovat,“ přibližuje.

„Příběh Titaniku je stále fascinující, protože je to něco, s čím se můžeme ztotožnit všichni, bez ohledu na to, kde žijeme nebo odkud pocházíme. Je to o lidech a důvěře, kterou vkládáme do věcí, ať už jde o loď, letadlo nebo auto. Nikdy nevíme, kdy může přijít smůla. Pořád nás zajímá, proč se ta katastrofa stala a jak se stala,“ myslí si Taylor.

„A pak tu jsou samozřejmě velmi individuální a dojemné příběhy pasažérů, detaily o jejich životech a proč byli na Titaniku“ dodává. Životním osudům cestujících věnuje výstava velkou část prostoru. 15. dubna 1912 po nárazu do ledovce na lodi zemřelo kolem 1500 lidí.

„Příběh Titaniku je emocionální, ale po technické stránce loď příliš nevynikala,“ upozorňuje Jan Palas, ředitel Průmyslového muzea spadajícího pod Národní technické muzeum. To zapůjčilo některé své předměty, aby uvedlo vznik Titaniku do dobového kontextu.

„Když se podíváme na největší zařízení, které tam bylo, tedy hnací zařízení - parní stroje, turbína, kotle - tak bylo ve své době již zastaralé. Titanic měl enormní spotřebu vody a uhlí. V té době už byly k dispozici daleko modernější parou hnané stroje. Nicméně je to odraz konzervativního přístupu britského strojírenství,“ myslí si.

Jak dále dodává, Titanic měl kajuty velice bohatě vybavené elektrickým osvětlením a elektrickým topením. „To ve své době bylo skutečně progresivní. Nešetřili na lodi penězi a chtěli se o své cestující postarat co nejlépe, proto jim dopřáli toto pohodlí,“ dodal.

Výrazné byly také mohutné komíny lodi. „Měl čtyři komíny, ty první tři odváděly spaliny z parních kotlů, z nich stoupal dým, ten čtvrtý komín sice vypadal stejně, ale měl jinou funkci, to byl ventilační komín. Odváděl především zápach z kuchyní a byla na něj napojena další vzduchotechnika,“ vysvětlil Palas.

Podobná výstava se v hlavním městě konala před deseti lety a zavítala poté rovněž do Brna. Ta letošní je její rozsáhlejší verzí. Na letňanském výstavišti v hale 1 potrvá do 22. května 2026.