Článek
Co se vám vybaví, když se řekne kamera Super 8 mm?
Úleva a podvědomí. Také můj otec, který mě k ní přivedl. Když jsem se s ní učil pracovat, představovala pro mě nové médium. Já totiž filmovou tvorbu nikdy nestudoval. Na tu kameru jsem natočil několik filmů, včetně úplně prvního Fideos v roce 1979. Zpočátku jsem točil němé snímky, teprve potom jsem se dostal k ozvučeným.
Studoval jste psychologii a medicínu. Provozoval jste někdy lékařskou praxi?
Nikdy jsem se jí nevěnoval, ale studoval jsem šest let. Psychologie mě vždycky zajímala.
Psal jste také filmové recenze. Co vám novinářská zkušenost dala?
Když jsem byl mladý, viděl jsem téměř všechny filmy. Jeden z mých starších přátel mě proto přivedl k psaní kritiky. Později jsem si ale uvědomil, že když člověk píše recenzi, vychází z vlastních kritérií, z toho, co by se líbilo jemu.
Berete si dnes recenze na své filmy k srdci?
Můj druhý film Zrzavá veverka z roku 1993 měl ve Španělsku tak špatné kritiky, že jsem se rozhodl je už nikdy nečíst, a to ani ty dobré. Byla to paradoxní situace, vyšly i kritiky, které mému filmu neudělily žádnou hvězdičku. To ale bylo od redaktorů z Madridu. V Katalánsku snímek obdržel ceny, stejně tak na festivalu v Cannes.
Podle mě je ve Španělsku mnoho kritiků, kteří nadřazují svůj názor nad názor tvůrce a baví je v recenzích filmy doslova ničit. Nečíst kritiky je pro mě zdravější.
Jste samoukem, který se filmovou praxi učil takříkajíc za pochodu. Bylo to snadné?
Zvládl jsem to, ale myslím si, že dnes je to mnohem složitější. Mně se naštěstí v roce 1992 podařilo natočit první celovečerní film Krávy.
Za něj jste obdržel několik domácích i zahraničních cen. Co pro vás obecně ocenění znamenají?
Když člověk dostane cenu, přikládá jí důležitost a má z ní radost. Někdy ale bývají oceněny filmy, které si to nezaslouží, a naopak. Mám konkrétně na mysli španělské filmové ceny Goya. Některé verdikty chápu, některé nikoli, a bylo jich mnoho.
Týkalo se to i nějakého vašeho filmu?
Zaskočilo mě, že si Penélope Cruzová neodnesla cenu za hlavní roli v mém novém snímku Ma Ma. Nepřišlo to zvláštní jenom mně, ale i mnoha dalším kolegům.
Člověk to nicméně musí přijmout s pokorou a brát to jako názor filmových kritiků.
Penélope Cruzová je herečka, která má na kontě Oscara za film Vicky Cristina Barcelona. Bylo těžké přesvědčit ji, aby ve vašem filmu ztvárnila hlavní roli Magdy?
Ona zavolala mně. Vrátila se do Španělska, chtěla natočit film a obrátila se na mě. Poslal jsem jí jeden ze scénářů, který jsem měl hotový, a ona na spolupráci kývla. Nebyl to náš první kontakt. Už před lety jsem jí nabízel roli ve svých filmech Země nebo Milenci ze severního pólu. Z různých důvodů se nemohla natáčení zúčastnit, ale teď to vyšlo. Scénář se jí líbil, takže jsem ho jen trochu upravil, aby odpovídal aktuální situaci ve Španělsku.
Julio Medem a Penélope Cruzová.
Jak se s ní potom spolupracovalo?
Bylo to skvělé. Je velice inteligentní a do role přinesla spoustu svých nápadů. Zpočátku jsem byl přirozeně velmi opatrný, ale záhy jsem zjistil, že se nechá režírovat a poslouchá mé rady.
Musím říct, že práce s ní byl můj nejlepší režisérský zážitek. Důvěřovala mi, naslouchala a diskuse s ní měly smysl. Stali se z nás přátelé a jsme na film Ma Ma pyšní. Její jméno navíc otevírá dveře do celého světa. Ten film, který i spoluprodukovala, byl prodán do mnoha zemí.
Snímek Ma Ma je svým tématem smutný, nechybí mu ale humor. Jak těžké pro vás jako pro scenáristu bylo vybalancovat tyto dvě polohy?
Jedná se o tragédii. Točit příběh o rakovině, která může vést ke smrti, je velmi složité. Nicméně smrt se nachází až na horizontu a mezi ní a současností existuje prostor, ve kterém je třeba žít. Ten se musí využít. Humor jsem použil proto, aby fungoval jako kontrapunkt tragédie. Film je o tom, že smrt je součástí života, který si musíme užívat.