Článek
Intenzivně se věnuje psanému a mluvenému slovu. Na mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha se 20. září ujme role vypravěče ve vrcholném díle Bohuslava Martinů, oratoriu Epos o Gilgamešovi, které vzniklo na text starobabylonské legendy o přátelství, lásce a smrti.
U rozjezdu Callowovy herecké dráhy stál několikastránkový obdivný dopis řediteli londýnského Národního divadla Laurenci Olivierovi. Ten mu v odpovědi nabídl místo v divadelní pokladně. Bezprostřední kontakt s divadlem osmnáctiletého Callowa utvrdil v rozhodnutí studovat herectví.
O deset let později v tomtéž divadle přispěl jako první představitel Mozarta ke světovému úspěchu hry Amadeus Petera Shaffera. U konkurzu mu jistě pomohlo to, že byl od mládí hluboko ponořený v Mozartových operách i symfoniích.
Filmový přepis Amadea v režii Miloše Formana se stal v roce 1984 prvním vstupem Simona Callowa před kameru. Zahrál si v něm roli Mozartova libretisty a přítele Emanuela Schikanedera.
Do srdcí diváků se později zapsal ve filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb jako rozpustilý gay Gareth, který zemřel při bujarém skotském tanci uprostřed svatebního veselí.
Callow se v rozhovorech často vyznává z obdivu k legendárním interpretům klasické hudby. Mimo jiné vzpomíná na své trapné setkání s ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, o něhož doslova zakopl v londýnské čtvrti Soho. Když mu došlo, kdo před ním stojí, začal koktat omluvu. Jakmile ho později na společném vystoupení Rostropovič při děkovačce objal jako dlouholetého kamaráda, byl Callow blahem bez sebe.
O tom, že má blízko ke klasické hudbě, svědčí Callowova divadelní hra V hlavě Richarda Wagnera i jeho wagnerovská biografie, kterou později načetl i jako audioknihu. V mládí ostatně předpokládal, že se stane spíš spisovatelem než hercem.
Na kontě má i čtyřdílnou biografii amerického herce, režiséra a mystifikátora Orsona Wellese či portrét Charlese Dickense, jehož líčí jako showmana a manažera vlastní značky, který z literatury udělal masovou záležitost a stal se jednou z prvních celebrit.
Mluvené slovo tvoří podstatnou část Callowových aktivit. Můžeme ho slyšet v Orwellově Farmě zvířat, Wildeově Obrazu Doriana Graye nebo ve Vergiliově Aeneidě.
Jako vypravěč v Martinů Eposu o Gilgamešovi se objevil již na nahrávce Supraphonu z roku 2017, která poprvé představila originální podobu tohoto díla z roku 1958 s původním anglickým libretem.
V této verzi zazní Martinů oratorium i na Dvořákově Praze spolu s orchestrem Prague Philharmonia, Pražským filharmonickým sborem, mezinárodním sólistickým obsazením a dirigentem Robertem Kružíkem.
