Článek
Režisér Martin Huba se scénografem Jozefem Cillerem opět dokázali, že magickému prostoru nádvoří Nejvyššího purkrabství dokonale rozumějí. Středem scény je stejně jako v Králi Learovi historií zbrázděná zeď, dotvořená citlivými doplňky - břečťan ovíjející omšelé kameny, Juliin balkón, zelené keře i další drobné úpravy ladí s prostředím nádvoří i se Shakespearovou hrou. Kousek renesanční Itálie uprostřed Prahy.
Inspirovala i kavárna, k níž je nádvoří ve dne využíváno. K jejím stolkům usedli na scéně herci před začátkem představení. Pijí kávu, pokuřují, baví se... Z ničeho nic vzplane prudká hádka, stoly a židle se rozletí po zemi a rázem jsme uprostřed znesvářené Verony. Jemná aktualizace pak prolíná celou inscenací.
Patrná je v kostýmech Milana Čorby, nápaditě kombinujících současnou mladou módu se zdobnou renesancí: ocvočkovaná zápěstí, černé brýle, tenisky i kalhoty, připomínající džíny, módní umělé materiály v renesančním střihu. Podobně se pracuje s hudbou, která inscenaci podle situace dynamizuje i romantizuje. Místo obligátních šermů se soupeřící Montekové a Kapuleti rvou ve stylu bojových umění a v rytmu breakdance. Půvab vnášejí na scénu dívky z Juliina plesu.
Moderní divadlo bez laciné aktualizace
Současně zní i překlad Martina Hilského. Zasluhuje pozornost, vychází totiž vstříc jak dnešní hovorové mluvě, tak i poezii nejlyričtější ze Shakespearových her, a to jako té uměle strojené, tak i tryskající z horoucího srdce milenců. V ústech herců zní Hilského text zcela přirozeně a přečasté zajiskření slovního vtipu ocenilo i premiérové publikum.
Režiséru Martinu Hubovi se daří vytvářet moderní, současné divadlo bez násilných aktualizací, prostě tím, že pozorně přečetl a tlumočil Shakespearův text, že ovládá zdánlivě prosté, leč na našich jevištích málo vídané umění režie vystavět situace a vztahy skrze herecké postavy, cestou precizně vyložených a invenčně dotvořených detailů.
Příkladem za všechny může být scéna v hrobce, kde se Julie probouzí právě ve chvíli, kdy Romeo pije jed a stačí její oživení zahlédnout na prahu smrti. Tragika celé situace tak prudce graduje: stačila by vteřina a všechno mohlo být jinak...
Hlavní protagonisté jsou mladí
Sázka na mladé obsazení titulní dvojice se vyplatila. Milenci premiérové dvojice Ladislava Hampla a Zuzany Vejvodové se propadají do vzájemného citu s dychtivou neobratností nezkušených dětí, Romeovi schází slova a Julie sjednává sňatek s odzbrojující přímočarostí. Jejich balkónová scéna je na hony vzdálená nudné klasice a svou něhou, upřímností a naivitou vzbuzuje úsměv diváků. Stejně přímočaře míří oba i k smrti, jako ti, kteří nemají co ztratit, protože zatím nic nemají. Ještě mladší alternující dvojice Kateřina Čapková a Jiří Hájek jistě vnesou do inscenace zase jiné tóny.
Chůva Emílie Vášáryové září
Hereckým vrcholem je Chůva Emílie Vášáryové: živočišná, sršící energií i upachtěná, praktická i upovídaná, vychutnávající si převahu šťavnaté slovenštiny nad uměřenější češtinou i ženské zkušenosti nad dívčí Julií.
Romea si dokonale pomuchlá, aby se přesvědčila, jestli je pro její Julinku ten pravý. Ale když dojde na ostří nože, dá sice nejistým pohledem najevo, že ví o své zradě, ale přikloní se pragmaticky k pánům.
Merkucio Davida Novotného je člověk se zjitřenou fantazií i nervy, v monologu o královně Mab se zalyká vlastní obrazivostí a ve střetnutí s Kapulety srší vtipem. Zvěcní až v okamžiku své smrti. Pozoruhodnou groteskní studii vlastní důležitosti vytvořil z Kapuleta Bob Klepl, vášnivé emocionální zaujetí dominuje nad nestranností Knížete Marka Vašuta.
Romeo a Julie je víc než jen letní podívanou. Je moderně vystavěnou tragigroteskou, jejíž temné stránky projasňují tóny upřímného citu a životadárné radosti.
William Shakespeare: Romeo a Julie
Překlad Martin Hilský, režie Martin Huba, scéna Jozef Ciller, kostýmy Milan Čorba, hudba Petr Malásek, pohybová spolupráce Juraj Letenay, souboje Karel Basák. Premiéra 25. 6. na nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu.
