Článek
Před 40 lety
V březnu 1971 vyšla deska Motel Shot od kultovní dvojice amerických hipíků Delaney & Bonnie, u nás poněkud podceněných. Delaney & Bonnie spolu žili a produkovali velice zajímavou muziku vycházející z blues, rocku a také country a gospelu. Na přelomu šesté a sedmé dekády spolupracovali s největší smetánkou rockových dějin.
Delaney Bramlett se narodil v roce 1939 ve státě Mississippi a jeho žena Bonnie v roce 1944 v Illinois. Oba muzicírovali od dětství a Bonnie byla dokonce první bílou zpěvačkou, která kdy vystupovala s Tinou Turner. Protože by to ale černošské publikum nesneslo, tak si musela nasazovat paruku a barvit si obličej načerno. I takové absurdity se po staletích rasismu v Americe děly a nebyl to ojedinělý případ. Je známo, že prodeje některých soulových skupin klesly poté, co se zjistilo, že někteří členové nejsou černoši.
V roce 1969 získali smlouvu od špičkového labelu Stax a vydali první desku Home (1969), která se moc neprodávala, ale naznačila kvalitu a budoucí úspěchy. Na labelu Elektra vydali další album Accept No Substitute (1969), které ohromilo George Harrisona a přimělo ho, aby dvojici přetáhl pod svou firmu. Mezitím už jeli na turné s Erikem Claptonem...
A znovu před 40 lety...
Před 40 lety byl také položen základ slavné americké country-rockové skupiny Eagles, když se setkali Glenn Frey a Don Henley. V té době byli pouhými doprovodnými hudebníky zpěvačky Lindy Ronstadtové. V létě se k nim přidali Randy Meisner a Bernie Leadon a další rok už Eagles nahrávali v Anglii první album.
Eagles v Praze
Eponymní deska neznámé skupiny vystřelila překvapivě na horní příčky hitparád – obsahovala některé z největších hitů skupiny (Take It Easy, Witchy Woman a baladu Peaceful Easy Feeling).
Druhé album se jmenovalo Desperado a na dalším On the Border se Eagles rozhodli zdůraznit rockové kořeny na úkor country-popu. Do kapely také přišel nový kytarista Don Felder. Docela slavné jsou písničky Already Gone, James Dean a Best of My Love.
To vše ale bledne před slávou hitu Hotel California z roku 1976. Monstrózní zdvojené kytarové sólo na konci písničky dodnes nedá spát mnoha rockerům a většinou kritiků je uznáváno jako jedno z nejvýznamnějších v rockové historii.
Čtěte také:
