RECENZE: Zapomeňte na film, plzeňská Sestra v akci pobaví víc

Titul vychází z jedné z nejznámějších filmových komedií devadesátých let. Příběh barové zpěvačky, která se stane svědkyní vraždy a ukryje se do kláštera, kde způsobí nebývalý rozruch, se stal inspirací pro muzikál, který už dvě desetiletí slaví úspěchy po celém světě.

Po filmových písních přitom v divadelní verzi není ani stopa. Držitel jedenácti Cen Grammy Alan Menken pro muzikál napsal zcela nové songy, které si berou to nejlepší z odkazu populární hudby 70. let a spojují v sobě ranou éru nablýskaného diska se soulem a zároveň jsou prosáklé (jak jinak) gospelem.

V České republice byl muzikál poprvé uveden před devíti lety v pražském Karlíně (mimo jiné s Lucií Bílou), plzeňské nastudování je druhé v pořadí a hned v úvodu je třeba říct, že se po všech stránkách povedlo.

Ocenit lze zcela třeba to, že se plzeňští inscenátoři rozhodli libreto převyprávět po svém, včetně nových písňových textů. Text Pavla Bára a Lumíra Olšovského je přirozený a svěží, činoherní i zpívané části jdou umělcům dobře do úst a rozumí si s rytmem písní, navíc obsahují velmi nečekané slovní hříčky, u kterých se publikum dobře baví.

Po vizuální stránce představuje plzeňská Sestra v akci dokonalou souhru všech jevištních složek, ať už jde o kostýmy Andrey Pavlovičové, která si vtipně pohrála s estetikou populární hudby a módy konce sedmdesátých let, nebo invenční scénografii, jejímž autorem je mladý výtvarník Ondřej Brýna.

Režisér Lumír Olšovský opět dokazuje, že muzikály prostě umí, spolu se svým týmem si dobře poradil se všemi nástrahami změn prostředí a situací. Navíc režie občas vtipně a nenásilně zapojuje do děje i publikum.

Zdařilá je také choreografie Denisy Komarov Kubášové. Stejně jako ostravský Oliver, na kterém se také výrazně podepsala, i plzeňská Sestra v akci je plná pohybu promyšleného do posledního detailu.

Vynikající je instrumentace pro osmnáctičlenný orchestr i sbory, ve kterých se početná company pod vedením Vojtěcha Adamčíka skutečně vyřádila. Partitura dává sboru příležitost publikum nejen pěvecky ohromit, ale i dobře pobavit, třeba ve scénách, kdy se jeptišky „učí“ zpívat. Pokud by se měl výkon sboru označit jedním slovem, byla by to radost.

Hvězdou premiéry se stala Charlotte Režná v hlavní roli Deloris. Obsazení jedné z nejvýraznějších členek plzeňského souboru je zcela namístě a není divu, že její herecký a zejména pěvecký projev splňuje ty nejvyšší nároky.

Po ztvárnění hlavních ženských postav v muzikálech Rebecca nebo Jesus Christ Superstar jde pro ni o další životní roli. Bude zajímavé sledovat, jak na druhé premiéře obstojí její alternantka Eva Staškovičová.

Druhou nejvýraznější postavu ztvárnila zkušená muzikálová zpěvačka Stanislava Topinková Fořtová. Role chladné abatyše, která bdí nad klášterním řádem, jí velmi sedí.

Z dalších ženských rolí na sebe výrazně upozornila Viktorie Tandlerová v roli mladičké sestry Marie Roberty. Tato postava prodělává vývoj od plaché „myšky“ uzavřené do modliteb a do sebe až po velmi sebevědomou zpěvačku (a ženu). Její pěvecké kreace zejména ve druhé části představení mohou být příslibem dalších výzev, včetně těch největších rolí.

Z mužských protagonistů nejvíce zaujal Pavel Klimenda v roli policisty Eddieho, který odvádí výborný herecký i pěvecký výkon, po herecké stránce velmi dobře obstál i Marek Holý jako mafián Curtis i všichni tři jeho legrační kumpáni. Další menší role inscenaci dobře slouží, ale aktéři z nich nijak zvlášť nevyčnívají.

Plzeňská muzikálová scéna má nyní ve svém repertoáru další jednoznačný divácký hit, na který se rozhodně vyplatí vážit cestu i z druhého konce republiky. Pokud se chcete hlavně dobře pobavit, ale zároveň prožít příběh o lidské sounáležitosti, přátelství a naději, jste na správné adrese.