RECENZE: Brněnští Bídníci jsou dechberoucí, pěvecky v nich excelují i náhradníci

Bídníci jsou ikonickým dílem světového žánrového repertoáru. Nadto mají punc díla, které v Česku odstartovalo boom muzikálů. Není tedy divu, že každé další nastudování zhudebněného velkolepého románu Victora Huga je spojeno se značným zájmem publika.

Nejinak je tomu i v Městském divadle Brno, kde nyní oprášili úspěšnou inscenaci, která se zde hrála v letech 2009 až 2014. A to ve stejném tvůrčím týmu a u některých hlavních rolí i v podobném obsazení jako tehdy.

Obnovená inscenace brněnských Bídníků se od dřívějších českých nastudování liší tím, že představitelé hlavních rolí nemají oznámeny plnohodnotné alternace, jak je zvykem, ale jsou zaskakováni takzvanými „swingy“. Využívání náhradníků je v muzikálových produkcích běžné a zajišťuje, že v případě nemoci nebo nečekané absence umělce se nemusí představení rušit.

V představení, které jsme zhlédli v neděli, se přitom téměř ve všech hlavních rolích překvapivě potkali umělci, kteří na webu divadla nejsou u těchto postav vůbec uvedeni a v tištěném programu jsou označeni hvězdičkou, právě jako takzvaní „swingové“, tedy náhradníci. (Divadlo proto ani nemá jejich fotografie, kterými bychom mohli tento text doplnit).

Brněnský muzikálový soubor se takto snaží vypořádat s licenčními právy, na druhé straně je potřeba konstatovat, že všichni „swingové“, kteří účinkovali v nedělní repríze, obstáli se ctí a v některých případech se mohou jejich pěvecké výkony hodnotit v superlativech, čemuž lze vděčit i zpěvnému přebásnění Zdeňka Borovce.

To, že Petr Gazdík, jenž je na webu divadla uváděn jako jediný představitel Jeana Valjeana, je v roli jako doma, nebude asi překvapením, protože Valjeana s úspěchem ztvárnil už v minulosti. V nedělní repríze jsme ho však neviděli, místo něj se na scéně objevil dvaačtyřicetiletý Lukáš Janota.

Ten ve své roli prokazuje dobré zvládnutí všech životních etap Valjeana, ať už jde o propuštěného galejníka, šlechetného starostu, opatrovníka malé Cosetty či starce na sklonku života. Jeho zpěv chvílemi připomíná Karla Černocha, který byl hvězdou prvního českého nastudování Bídníků v Divadle na Vinohradech v roce 1992.

Roli fanatického policisty Javerta v neděli zpíval místo Lukáše Vlčka Dušan Vitázek. Také jeho výkon je velmi uvěřitelný a ve scéně sebevraždy má na publikum díky mimořádně zdařilému scénografickému řešení silný účinek. Do role navíc sedí i typově.

Ze ženských rolí silně zapůsobila ve druhé polovině představení Éponine v podání Lesany Krauskové, čerstvé absolventky JAMU. Zvládla suverénně všechny nástrahy složitého partu včetně dechberoucího sólového výstupu s Písní samotářky. Její kreace patřily k těm, které nutí návštěvníky vytáhnout kapesník k utírání slz.

V postavě nebohé Fantiny byla přesvědčivá Svetlana Janotová, která má v této roli hned několik příležitostí ukázat krásu a sílu svého hlasu.

V komicky pojatých rolích Thénardiera a jeho ženy doslova excelovali Robert Jícha a Viktória Matušovová. Oba sehráli dokonalou karikaturu těch nejodpornějších lidských vlastností, a to s velkým gustem. I v případě Thénardierových šlo přitom v neděli o náhradníky.

Role dospělé Cosetty se na nedělní repríze zhostila Esther Mertová. Technické problémy, se kterými se potýkal zvukař v závěru první poloviny a které dojem poškodily, přešla bez viditelné stopy nervozity. Tato herečka byla přitom spolu se svým protějškem, sympatickým Jakubem Mauerem, jediná z regulérního obsazení hlavních dospělých rolí, kdo v nedělní repríze účinkoval.

Sluší se podotknout, že velmi dobře se zapsali představitelé tří dětských roliček, ať už to byla malá Cosette Liliany Janotové s velmi vděčnou melodií Zámek v oblacích, Éponine Magdalény Šildové i chlapeček Gavroche v podání Tobiase Rohánka.

Scénické řešení brněnských Bídníků je jedním slovem krásné a velmi se podobá původní verzi. Na jevišti se střídají obří kulisy v dramatických scénách, působivé projekce i minimalisticky pojaté obrazy silných pěveckých monologů, kdy se pozornost soustředí pouze na umělce, a díky hře světel a stínů vynikne síla písní.

Technická a logistická náročnost inscenace je značná. Je až s podivem, jak rychle se zvládají aktéři mezi jednotlivými výstupy převlékat. V této souvislosti je třeba smeknout před výkony sboristů a pochválit lze i novou orchestraci, která lahodí uchu a dává jinak vyznít některým nuancím v partituře.

Nové nastudování Bídníků je jednoznačně jednou z největších muzikálových událostí v Česku v roce 2026. Po umělecké stránce nabízí vrchol toho, co je aktuálně v České republice v tomto žánru k vidění. I když vyrazíte v kterýkoliv termín a nebudete mít do poslední chvíle jistotu, že uvidíte umělce avizované na webu, je jisté, že zažijete představení těch největších kvalit.