Hlavní obsah

RECENZE: Vražda jako umělecké dílo není nic nového. V thrilleru Divotvůrce ale funguje

Arne Dahl se ve skutečnosti jmenuje Jan Arnald. Pod rodným jménem vydal knihy Barbarer (2001) a Maria och Artur (2006), pod pseudonymem se pustil do detektivek, díky kterým se na severské literární scéně výrazně prosadil. Divotvůrce je jeho druhá knížka s detektivním týmem Nova.

Foto: Profimedia.cz

Spisovatel Arne Dahl se na detektivní scéně prosadil.

Článek

Psát o skupině vyšetřovatelů pracujících na jednom případu je docela oříšek. Tým Nova je totiž složen z několika detektivů a každý z nich by byl jistě zajímavý jako hlavní osobnost jednoho detektivního románu.

Dahl je nicméně nechal pracovat spolu, a tak se při čtení knihy občas stane, že chvíli trvá, než se do mysli čtenáře poslušně dostaví všechny vlastnosti, které už dříve o té které postavě uvedl.

Rozhodně ale dobře vybral téma. Všechny vraždy jsou v příběhu spojeny se sedmi divy světa a výtvarným prostředím, pročež se zdá být nezpochybnitelné, že za nimi nestojí jen jedna persona, nýbrž menší či větší tým. Provedení a zejména prezentace jsou pak doslova uměleckými díly.

Foto: Moba

Obal knihy Divotvůrce

Není to samozřejmě poprvé v historii detektivních příběhů, ať už zpracovaných jako knihy či filmy, kdy se vrazi chovají jako umělci. Ve spojení s divy světa je to nicméně případné a funkční.

I tentokrát se Dahlova kniha lehko čte, je srozumitelná a Jaroslavem Bojanovským přeložená s takovou dávkou citlivosti k češtině, že je prostá jazykových těžkopádností. Snad je v ní jen příliš mnoho výtvarníků, jejichž osobnosti lehce splývají.

V porovnání s prvním dílem série o skupině Nova, knihou Uprostřed kruhu, je každopádně Divotvůrce svým příběhem, prostředím, v němž se odehrává, i vyprávěním přívětivější.

Arne Dahl: Divotvůrce
Moba, překlad Jaroslav Bojanovský, 360 stran, 399 Kč
Hodnocení: 70 %
Související témata:
Arne Dahl
Divotvůrce (knižní série)

Výběr článků

Načítám