Článek
Hru v roce 1935 zpopularizovala inscenace Jiřího Frejky v překladu Otokara Fischera uvedená v pražském Národním divadle pod názvem Vzbouření na vsi. V této verzi, jež je ale zároveň úpravou rozsáhlého textu, se pak hojně hrála po druhé světové válce, dočkala se třiceti různých inscenací.
Zároveň však získala ideologickou nálepku, jež způsobila, že se po roce 1989 již na scéně neobjevila.
Hra přináší příběh vesnice, která se vzbouří proti bezohledné tyranii pána, a na otázku, kdo ho zabil, odpovídají posléze všichni vesničané shodně, že Fuente Ovejuna. Příběh byl v padesátých letech minulého století zneužit jako propagace kolektivizace, a tak nepřímo i vyvlastňování majetku ve prospěch družstev.
Ženské postavy jsou nejsilnější devízou vinohradské Vzpoury lásky. V popředí Andrea Černá spolu s Danielem Bambasem v roli jednoho z vesničanů.
Hra má ovšem daleko širší tematický záběr. V jejím centru sice stojí jednotná vzpoura vesničanů proti tyranovi, ale zároveň v ní rezonuje i otázka svévolného zneužívání moci, postavení žen ve společnosti, práva na lidskou důstojnost a řada dalších témat, nehledě na četné odkazy ke konkrétní španělské historii.
Vinohradská inscenace vychází z nového překladu Anežky Lipusové, který navrací plné znění dramatu, na scéně se však hra objevuje opět v nutné redukci směřující ke konkrétnímu výkladu textu. A v tom je právě kámen úrazu.
Ve snaze rehabilitovat klasický text předkládá inscenace divákovi široké menu výše zmíněných témat, aniž by se její tvůrci dokázali rozhodnout, které z nich je pro aktuální výklad podstatné. Nechť si divák vybere.
Antonie Talacková jakožto královna Isabela Kastilská.
Jevištěm prochází řada figur, včetně královského páru Fernanda Aragonského a Isabely Kastilské (Tomáš Pavelka a Antonie Talacková), aniž by bylo patrné, proč tam vůbec jsou. Smysl zaniká v hlučných šarvátkách a křiku a nepomůže ani připsaná postava kočovného komedianta Diega (Jiří Maryško), který má být zjevně průvodcem diváků po příběhu a tím, kdo do něj vnáší humorné odlehčení. Vzdor hercově snaze však působí křečovitě a zbytečně.
Tomáš Pavelka hraje krále Fernanda Aragonského.
Nejvýrazněji v inscenaci vycházejí ženské postavy v podání Markéty Děrgelové, Andrey Černé, Sáry Rychlíkové a dalších a jejich vzpoura v druhé polovině představení je rozhodně silným momentem. Kostýmní snaha po aktualizaci je až příliš přímočará a střetává se s okázalostí quasi historických kostýmních kreací. Dramatičnost dění udržuje ponejvíce naléhavá hudba Ivana Achera.
Vinohradská rehabilitace pozoruhodné hry Fuente Ovejuna se podařila tak napůl. Obávám se, že ani přejmenování na atraktivnější Vzpouru lásky divákovu pozornost nepovzbudí natolik, aby během představení nepocítil rozvleklost a nudu.
Tomáš Dastlík jako mstitel Frondoso a za ním Aleš Procházka v roli tyranského Komtura ve vinohradské inscenaci Vzpoura lásky.
| Lope de Vega: Vzpoura lásky (Fuente Ovejuna) |
|---|
| Překlad Anežka Lipusová, úprava textu Jiří Janků a Pavel Khek, režie Pavel Khek, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá – Oldak, hudba Ivan Acher. Premiéra 31. března v Divadle na Vinohradech, Praha (psáno z reprízy 13. dubna). |
| Hodnocení: 50 % |
Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo na Vinohradech
