RECENZE: Petrolejové lampy – silný příběh se silnými emocemi

Svojtka si titul vyzkoušel již před osmi lety na kladenské scéně. A na Vinohradech sáhl po prověřené dramatizaci Martina Velíška a Ivana Rajmonta, jež vznikla před dvaceti lety pro inscenaci hradeckého Klicperova divadla (s životním výkonem Pavly Tomicové v roli Štěpky) a která v Havlíčkově románu objevila dramatický jevištní potenciál.

Svojtka se na vinohradské scéně jako režisér věnuje stejně jako hlavním rolím i těm vedlejším, jež jsou důležitými položkami v obraze maloměsta. To zde tvoří nejen pozadí příběhu Štěpky Kiliánové a Pavla Maliny, ale především je nositelem tématu společenského mínění, jež je nedílným spolutvůrcem vyznění inscenace.

Vedle obou protagonistů tak upoutají svými dílčími příběhy herecky působivé postavy Karly (Jana Kotrbatá), Jana (Tomáš Dastlík), Jana Maliny staršího (Igor Bareš), Stavitele Kyliána (Aleš Procházka) i řady dalších.

Pro ústřední dvojici měli inscenátoři šťastnou ruku ve volbě Terezy Císařové a Patrika Děrgela. Oba jsou herci schopní silných emocí i detailního propracování postav a v Petrolejových lampách své kvality potvrzují.

Císařové Štěpka vstupuje do dění jako excentrická bytost, toužící urvat ze života na maloměstě co nejvíc a pramálo se starající o to, jak působí na své upjaté okolí. Touží naplnit svůj život mateřstvím a rodinou a těžce nese, že se jí nápadníci vyhýbají.

Sňatek s Pavlem se jí proto může jevit jako šťastný obrat, ačkoli diváci už vědí, že tomu tak není. Po celou druhou polovinu pak bez dechu sledují Štěpčin strhující zápas o udržení vlastní integrity a důstojnosti, kdy herečka vzrůstající zoufalství přetavuje v sílu a postupnou tvrdost své postavy.

Patrik Děrgel zpočátku akcentuje Pavlovu lehkomyslnost a touhu vymanit se z maloměstských, a v jeho případě i sedláckých poměrů nabízejících jen dřinu. Důkladně má propracovanou diagnózu Pavlovy choroby a scéna, v níž ho poprvé zaskočí zrada vlastního těla, patří k silným okamžikům stejně jako první dny prožité v manželství, jehož smysl zůstane nenaplněný. A Děrgel vede svou postavu odvážně dál, až k naprosté devastaci.

Inscenace má razantní vstup díky ďábelské dvojici ztvárněné herci Jiřím Maryškou a Františkem Belešem, počáteční energie se z ní ale vytrácí a ke konci první poloviny působí téměř zdlouhavě. Druhá část díky silnému příběhu i hereckým výkonům graduje až k záměrně otevřenému konci.

Petrolejové lampy přinášejí zážitek z příběhu, emoce i hereckých výkonů. Škoda, že vinohradské jeviště z důvodů rekonstrukce opouštějí, protože to je divadlo, které právě sem patří.