Článek
Parsifala zasadil do kulis obří knihovny. Svatyně grálu tak připomíná spíš Sarastrovu říši vědění a rytíři uniformované kafkovské úředníky. Homoki své pojetí „úředně spravované moudrosti“ objasňuje v programu, nicméně režisér by si je měl obhájit především na scéně, a tam bohužel moc čitelné není.
Smysl Wagnerova poselství lidskosti se ztrácí v povšechném hemžení postav s výrazně pozměněným závěrečným vyzněním. Čím víc svou módní kafkovskou podívanou Homoki rozehrává, tím více se za ní ztrácí původní symbolika grálu.
Parsifal tak zaujme především po hudební stránce. I když se orchestr na premiéře nevyvaroval chyb i nepřesných nástupů, což platí i o souhře se sbory, dirigent Markus Poschner dal Wagnerově partituře patřičnou výrazovou plasticitu a působivost.
Wagnerův Parsifal je zasazen do obří knihovny coby centra vědění a moudrosti. V popředí Jiří Hájek jako Amfortas
V titulní roli pěvecky i herecky září americký tenorista Matthew Newlin, krásnou postavu z krále Amfortase stvořil Jiří Hájek, v roli Kundry sklidila zasloužený aplaus Ester Pavlů, vynikající byl i v Praze již známý Timo Riihonen jako Gurnemanz.
Říše kouzelníka Klingsora je ztvárněna jako obří kabaret či veřejný dům s kolotočem. Na snímku ženský sbor svádějící Parsifala (Matthew Newlin)
Pětihodinového Parsifala by si – i přes nepříliš srozumitelnou režijní koncepci – milovníci Wagnera neměli nechat ujít. Do konce sezony bude uveden ještě čtyřikrát.
| Richard Wagner: Parsifal |
|---|
| Dirigent Marcus Poschner, režie Andreas Homoki, scéna Frank Philipp Schlössmann, kostýmy Hannah Clarková |
| Hrají: Matthew Newlin (Parsifal), Jiří Hájek (Amfortas), Ester Pavlů (Kundra), Timo Riihonen (Gurnemanz) a další |
| Premiéra: 26. března 2026, Státní opera, Národní divadlo, Praha |
| Hodnocení: 75 % |
