Článek
Terne Čhave z Hradce Králové dokáží od svých počátků v osmdesátých letech jednu důležitou věc. Zachovat si romské hudební kořeny, ale zároveň nepodléhat stereotypu. Díky kultivovanému žánrovému hledačství nasáli do svého stylu, kterému s nadsázkou říkají rom’n’roll, vlivy latiny, balkánské hudby i rocku. Celek přitom působí vyváženě, nic netrčí.
Páté řadové album Terne Čhave je vlastně koncepční. „Název Balvaj znamená Vítr, který žene naše životy kupředu a přináší nové situace a zážitky. Cokoli přivane, dobré i zlé, musíme brát a vypořádat se s tím. Každá píseň pojednává o životním okamžiku, který zažil člen kapely nebo jeho blízcí,“ popisují autoři příslovečnou červenou nit mezi skladbami.
Obal nového alba
Osudové téma přitom skupina pojala mnohdy velmi vtipně. V písni Vyšus zpracovala do textu příběh z natáčení předchozí desky. Zvukař měl tehdy vážné zdravotní problémy, hrozící smrtí. Přesto se rozhodl pokračovat v práci na nahrávce. Tak se ponořil do „živé“ muziky, že problémy překonal a smrtka ho nedohnala. Musela odejít s prázdnou.
Album Balvaj zní proti předchozím titulům kapely nečekaně tvrdě. To když kytara pročesává některé písně hardrockovými riffy. Razance však neubírá hudbě Terne Čhave na lehkosti. V Phen mange (Řekni mi) se kapela rozostřenou elektrickou kytarou a záměrně archaickým rejstříkem elektrických varhan přiblíží až k psychedelii, ale decentní rytmika nesená cajónem přitom udrží skladbu ve sféře kosmopolitní world music. Stejně nadýchaně funguje inspirace „santanovským“ latin rockem v písni 3. den.
Posun k rocku nezahlušil ani převládající optimistickou letoru muziky, přestože vítr často přivane i tragédie, vyzpívané například v baladě Pohřební (Mulatovno Gily). Není divu, že Terne Čhave slaví úspěch i na zahraničních pódiích. Životní energie mají pořád na rozdávání a emoce dokáží snadno sdílet a nakažlivě předávat s globální platností.
Terne Čhave: Balvaj
100promotion, 50:39