Hlavní obsah

RECENZE: Groteskní ostravské Zásnuby Hanse Krásy

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Operní soubor Národního divadla moravskoslezského z Ostravy představil v neděli 20. listopadu v pražské Státní opeře svou inscenaci opery Hanse Krásy Zásnuby ve snu (Verlobung im Traum). Vznikla v koprodukci s pražským Národním divadlem v rámci projektu ND Musica non grata, který dlouhodobě uvádí díla meziválečných skladatelů pronásledovaných nacismem či jinými formami perzekuce.

Foto: Martin Popelář

Veronika Rovná (Zina) a Pavol Kubáň (Kníže) v inscenaci Zásnuby ve snu.

Článek

Zásnuby ve snu jsou součástí jeho dramaturgické linie nazvané Opery terezínských skladatelů, k nimž Hans Krása patří. Pocházel z česko-německé židovské rodiny a patřil k nadějným a oceňovaným skladatelům meziválečné éry. V roce 1942 byl ale deportován do Terezína, kde se následujícího roku podílel na nastudování své dětské opery Brundibár. Jeho život skončil v roce 1944 v Osvětimi.

Zásnuby ve snu měly premiéru v roce 1933 v Novém německém divadle, nynější Státní opeře. Na nové nastudování dílo čekalo přes šedesát let. Státní opera Praha je uvedla v roce 1994, nynější koprodukční ostravsko-pražská inscenace je tedy třetím návratem na tuto scénu.

Opera vznikla na námět Dostojevského povídky Strýčkův sen o zásnubních intrikách ruské maloměstské společnosti. Krásova hudba je originální koláží inspirovanou mimo jiné Straussem, Stravinským, Schönbergem, ale i dobovou taneční hudbou a jazzem. Je posluchačsky přístupná, ale pro interprety velmi náročná. Orchestr ostravské opery v nastudování Marka Šedivého ji hraje nejen s hráčskou precizností, ale i s velkým pochopením pro její ironickou a humornou rovinu, melodičnost a úsečnou zkratku.

Vynikající pěvecké obsazení

V pražském provedení se představilo vynikající obsazení stěžejních rolí. Sopranistka Veronika Rovná zvládá náročný part Ziny po pěvecké stránce na vysoké úrovni, postavu obdařuje tragickou sošností s podtextem neustálých vzpomínek na jejího nemocného milence Feďu. Její matku Marju Alexandrovnu dobře zazpívala i zahrála Lucie Hilscherová.

Pozoruhodnou groteskní dvojici vytvořili Pavol Kubáň jako Kníže a Jorge Garza jako jeho příbuzný Pavel. Kubáňova pěvecká kariéra jde v posledních letech strmě vzhůru, Kníže je další položkou v řadě jeho komplexně, pěvecko-herecky dokonale zvládnutých postav. Mexický tenorista Jorge Garza má na svém kontě už řadu skvělých komediálních kreací, včetně titulní role v Janáčkových Výletech páně Broučkových. Jeho výborně zazpívaný Pavel poskakuje po scéně jako pilně intrikující cvrček k zjevnému potěšení pěvce i diváků.

Ale výborný výkon podali i všichni ostatní, až po Archiváře Romana Vlkoviče, který celou operu rámuje svým vyprávěním, a dámský sbor v rolích maloměstských klepen.

Dynamická modernistická revue

Inscenace režisérsko-scénografické dvojice Jiří Nekvasil a Daniel Dvořák dokonale ladí s duchem Krásovy hudby. Rozvíjí princip scénické koláže, do něhož patří dynamická scénografie s pojízdnými malovanými kulisami, podlahou oživenou nořícími se předměty i lidmi, až po zapojení baletu s obřími maskami Dostojevského či skleněnými krychlemi na hlavách. A jevištně nápaditá je i citace Fillova obrazu Čtenář Dostojevského.

Zásnuby ve snu jsou dynamickou modernistickou revuí, stylově i tvarově čistou, vtipnou a scénicky účinnou. Pražská premiéra byla přijata po zásluze s velkým aplausem publika a dokládá vysokou úroveň ostravské opery.

Hans Krása: Zásnuby ve snu (Verlobung im Traum)
Dirigent Marek Šedivý, režie Jiří Nekvasil, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Marta Roszkopfová, pohybová spolupráce Yago Catalinas Heredia a Jana Tomsová, sbormistr Jurij Galatenko. Pražská premiéra 20. listopadu, Státní opera ND, Praha
Hodnocení: 90 %

Může se vám hodit na Firmy.cz: Státní opera, Národní divadlo

Reklama

Související témata:

Související články

RECENZE: Dramatická i humorná Věc Makropulos

Dramaturgickou linii Janáčkových oper na letošním festivalu Janáček Brno uzavřela v pátek Věc Makropulos v podání Velšské národní opery s hudebním ředitelem...

RECENZE: Lidské tělo jako metafora krajiny

Premiéru inscenace Krajina těla uvedl ve čtvrtek 10. listopadu soubor Laterny magiky pražského Národního divadla na Nové scéně. Autorem námětu, režisérem...

Výběr článků

Načítám