RECENZE: Dánská mládež ví, jak (ne)uspět v nihilismu

„Nic nemá význam, to vím už dávno. Takže nemá smysl něco dělat, to mi došlo zrovna teď.“ Sedmnáct řezavých slov, za která by se nemusel stydět ani filozof Friedrich Nietzsche, připisuje spisovatelka vnitřnímu hlasu, který jí je kdysi pošeptal.

Nešlo o schizofrenii, ale o krajně brilantní námět na prózu o neklidných puberťácích na přelomu tisíciletí, kterou právě tato souvětí otevírají.

Z pohledu dospívajícího Pierra Anthona se najednou všechno jeví marné. Každý začátek je předem odsouzen k zániku, tak proč se zabývat něčím, když rovnou nemusíme dělat nic? Nač se pilně učit ve škole, usilovat o dokončení vzdělání a posléze se snažit získat zaměstnání, do kterého beztak chodíme jen proto, abychom si po práci užívali volno? Proč ten nenaplněný čas nemít hned?

Protagonistův nihilistický postoj se v důsledku dá aplikovat na rozmanité životní situace. Má smysl vstupovat do romantických vztahů, když láska stejně dlouho nevydrží?

A koneckonců, proč pečovat o své zdraví, pokud je smrt nevyhnutelná? Výčet by mohl pokračovat do aleluja, než by člověk obvinil rodiče z nejzákladnější křivdy, že jej přivedli na svět, o což se je neprosil.

Hlavní postava nicméně narazí na tvrdý odpor ze strany spolužáků, kteří se odhodlají dokázat, že něco přece jen význam má. Sami ale na ten opravdový přijít nedokážou, o důležitosti abstraktních nebo hmotných věcí pro dané jedince proto rozhodují ostatní, což má katastrofální následky.

Hodnotu nenalézají v penězích, ale na rovině čistě osobní, náboženské či nostalgické. Sugestivně, byť nepsaně, tak vybízejí k zauvažování nad vlastním skutečně význačným předmětem, který může spočívat třeba i v tělesné integritě.

Tellerová ke čtenářům promlouvá jednoduchým, přímočarým jazykem. Ví, co chce předat, a taky tak bezostyšně činí. Jak už se v minulosti ohradila proti nařčením z kažení nezletilých, nepřináší v podstatě nové myšlenky. Existencialismus tu s námi byl odjakživa, jen jsme ho neuměli pojmenovat.

Autorčiny ostré výroky křičí prostřednictvím fiktivního Pierra Anthona a z textu vystupují nanejvýš patřičně. Vždyť kdo může s jistotou říct, že jeho skutky mají závažný význam?

Může se vám hodit na Zboží.cz: Nic - Janne Teller