RECENZE: Annie Ernauxová hledá své ztracené já

Po dekádách věnovaných tvůrčímu psaní a řadě ocenění se v roce 2022 Ernauxová dočkala toho nejvyššího, tedy Nobelovy ceny.

Pro brněnské nakladatelství Host to tehdy zřejmě znamenalo impulz předvést její dílo konečně i tuzemským čtenářům, a tak v témže roce vydalo v překladu její hybridní memoáry Roky, v nichž zevrubně líčí proměny francouzské společnosti v letech 1940 až 2006 se značným individuálním nádechem a mimořádnou poutavostí.

Domácí nakladatel, který nejnověji vydal soubor dvou kratších útvarů Mladík a Událost, na Roky ještě předtím navázal letos publikovanou Pamětí dívky. Ernauxová se v ní až na samém sklonku literární dráhy dostává k dlouhodobě odkládané výpovědi o dívce, kterou kdysi byla a jež se nenávratně vytratila.

Roznětkou spisovatelčiny dávné transformace byla deflorace na letním táboře, kde roku 1958 působila coby vedoucí.

Její původce označený zkratkou H., literátka ostatně v autobiografických dílech obecně neužívá plných tvarů jmen, do života Ernauxové stejně rychle vstoupil, jako z něj kvapně odešel.

Zásadní zvrat, který pro onen protějšek nepředstavoval nic než chvilkové povyražení, ovlivnil její budoucí vnímání mezilidských vztahů, a hlavně sebe samé. Stala se, jak píše, „otrokyní bez pána“. S naprostou univerzálností sdělení vykresluje nepřebernou moc, kterou dokáže mít milovaný(á) na milující(ho).

Annie, tehdy ještě rodným příjmením Duchesnová, byla najednou jeho, ve způsobu oblékání, chování navenek i ambicích uvnitř.

Chvílemi v próze vystupuje v ich-formě, kdy je vůči sobě poněkud empatičtější, na jiných místech na svou personu nahlíží jako stín ze třetí osoby jednotného čísla, kdy je kritická a nesmlouvavější.

Metatextem čili příběhem v příběhu jsou potom vpisky objasňující, kterak se k fatálním událostem později obracela v myšlenkách a reinterpretovala je na základě dalších nabytých zkušeností, a tudíž upravených životních postojů.

Ty však vyznívají příliš terapeuticky, neřkuli sebeomluvně, a postrádají jasnější hodnotu pro čtenáře, kterého ve výsledku rozptýlí až zmatou.

Jsou žel poměrně rozsáhlou kaňkou jinak opět vynikající cesty do nejniternějších prožitků, které Ernauxová umí předat s obdivuhodnou autentičností.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Paměť dívky - Annie Ernaux