Článek
V liberecké galerii Prostor 228 lze vidět až do konce tohoto roku zhruba dvacítku jeho obrazů. Byť jde o výstavu v severních Čechách, tvoří jádro expozice pohledy na Prahu. Co se týče výtvarné techniky, sází malíř na abstrakci.
Na některých dílech jsou určité záchytné body, třeba silueta známé sochy, ovšem u jiných pláten se už město ztrácí v poloprůhledné modrozelené inverzní mlze. Asi aby měl návštěvník výstavy aspoň nějaké vizuální ukotvení, zařadil autor i dva obrazy s dominantním figurálním motivem – Madonna of Life (2024) a Lesní jahody (2021).
Portrétů si milovník umění užije vrchovatě na Šárovcově výstavě v pražské Galerii Miro (do začátku února 2026). Jedním z nejvýraznějších děl je zde velkoformátový Salvador Dalí. Malíř se na nás z tohoto obrazu dívá jakoby přes rameno, tak trochu přezíravě. A v ruce drží ochmýřenou pampelišku. Nebo je to zapálená prskavka? Hned vedle je pak portrét známého kunsthistorika Nicolase Descharnese.
„Ten obraz jsem dokončil nedávno. Nicolas Descharnes je správcem nadace Gaudí Foundation, která ověřuje pravost Dalího děl. A jsem jediný Čech, kterému Descharnes dovolil namalovat jeho portrét,“ pochlubil se malíř.
Jako určitý protipól tajemného Dalího působí portrét herečky Angeliny Jolie. Tato dáma na obraze působí trochu jako lascivní šantánová tanečnice, ovšem přitom se dívá do prostoru velmi uhrančivě. Celkový dojem koketnosti kompozice podporují i Angelininy našpulené rudé rty.
V grafickém kabinetu galerie jsou pak k vidění ještě díla Pabla Picassa. A je zajímavé vidět, že stejně jako Šárovec, mírně karikuje tváře a sází hlavně na výraz očí.
Na výstavě Another Paradise v říčanském sportovním a kulturním centru Na Fialce uvidí návštěvník do konce února 2026 jak portréty, tak třeba obrazy s erotickou tématikou, nebo s pražskými či religiózními motivy. Tento rozlehlý a barevně proměnlivý prostor umožnil vystavit opravdu okázalá Šárovcova díla.
Hned u vchodu visí dva obrazy s motivem madony, vycházející z barokní estetiky, zatímco plátna s lehce erotickými náměty odkazují spíše k popartovému výrazivu. A velkoformátové portréty (Jimi Hendrix, Albert Einstein) pak staví hlavně na expresivitě výrazu tváře.
Všechny tři prezentace ukazují Martina Šárovce jako všestranného malíře, který se nehodlá „upsat“ jen jednomu stylu. Můžeme ho chápat jako tvůrce, který o své tvorbě přemýšlí a dívá se především do budoucnosti. „Co se týče budoucnosti, nechci to zakřiknout, ale něco chystám pro pražský klub Rock Café,“ doplnil závěrem umělec.
