Hlavní obsah

Pavel Šrut: Básník nad parapetem

Právo, Pavel Šrut

Jistý mladý muž z jistého studentského časopisu mi položil otázku: Proč ve svých sloupcích komentujete především prózu, když jste stále v povědomí jako básník a textař? Milý pane, komentátorem poezie nechci být vědomě. Vím totiž, jak je báseň důležitá – přinejmenším pro jejího autora – a netroufám si ji soudit. S prózou je to jinak, ta mne nepálí, a pak – já rád píšu o knížkách vesele nebo s obdivem.

Foto: Archiv, Právo

Pavel Šrut se zastavil u Krajiny nad parapetem od Jana Borna.

Článek

U Krajiny nad parapetem, kterou jsem dostal z nakladatelství Dybbuk, se ale rád zastavím. Napůl vesele a napůl s obdivem. Když autor – zde Jan Borna – vydá básnickou prvotinu až v pětačtyřiceti, musí k tomu mít důvod. Tím spíš, když je to úspěšný režisér úspěšného pražského Divadla v Dlouhé… třebaže si stěžuje:

Život se uložil v obrazovkách

Život se uložil v obrazovkácha duchové

herců oslepili snění.

Bornova prvotina z roku 2005 se jmenovala Malé prosby, následovala Veselá čekárna a teď tedy Krajina nad parapetem. Už ty názvy něco naznačují. To, co básník Oldřich Wenzl (1921–1969) napsal na korespondenčním lístku příteli: Diagnóza: skleróza multiplex, tzv. rozšířená – a pak v básni:

Nemohu pořád

Nemohu pořádstát na jedné noze

Ani na dvou když chodím o holi a o koníku

V Bornově nové sbírce je jeden text Oldřichu Wenzlovi věnován a stopy příbuznosti jsou roztroušeny leckde, především v odstupu, ironii a v radostném pozorovatelství krajiny, koček, ptáků, dívek i stařen, a také v patrném vděku za to všechno, i za prsty, když se hýbou, a za vzpomínky, když za básníkem přicházejí. Protože…

Mám kamarády

Mám kamarády jejichž tváře bych uměl

vyčůrat do sněhu…

Ale jednu básničku bych tu rád otiskl celou. Je sice bez názvu, a přesto nazvala víc než tuto sbírku:

Okno už mám otevřené

Okno už mám otevřené a stačí jen

vysadit mě na parapet…

…ale prdel mám těžkou

…ale prdel mám těžkoua vozík není odlehčený

…ale prdel mám těžkoua vozík není odlehčený tak jen vykukuji nad květináči

a pozoruji létající ženy

Umím si představit, že Honza Borna teď pozoruje mě, jak si poradím s povinnou závěrečnou formulí.

Co třeba… Tak to jezdí. Šlo by to?

Reklama

Související témata:

Související články

Gabriel García Márquez: Prodavač zázraků

Márgueze mám komplet česky přečteného a několik mladých nečtenářů mne překvapilo tím, že i oni znají Sto roků samoty a podlehli magii toho před dvěma týdny...

Pavel Šrut: Oprašte si Shakespeara

Na počátku devadesátých let jsem na popud jednoho nakladatelství přeložil soubor pohádek z celého světa převyprávěných se zřejmým, ne snad feministickým,...

Filokartista v Pasece

O nakladateli Ladislavu Horáčkovi je známo, že si musí čas od času udělat radost nějakou výtvarnou publikací, ať (ho) to stojí, co stojí. Krátce po vydání...

Výběr článků

Načítám