Pam Rabbit o novém albu I Love The Internet: Každý by měl být autentický

Vaše hudební cesta má vzestupnou tendenci. Které okamžiky považujete za důležité?

První vlastní písničky jsem si začala psát asi ve čtrnácti letech. Nepřemýšlela jsem tehdy ale o tom, že bych se zpívání chtěla věnovat naplno. Vznikla písnička, líbila se mi, nahrála jsem ji, pak vznikla další a potom jsem byla pozvána Mikolasem Josefem, abych byla na vystoupení na Eurovizi v roce 2018 jeho vokalistka. V dalších letech jsem se na stejnou soutěž pokusila dostat i jako sólistka.

Nikdy jsem si nedávala postupné cíle. Všechno přicházelo přirozeně a já se ani jednou nezastavila a nechtěla se na hudbu vykašlat. Naštěstí nejsem soutěživý typ, takže když se mi nepodařilo dostat na Eurovizi, nijak mi to psychicky neublížilo. Je mi jasné, že vyhrát může vždycky jenom jeden.

Máte o sobě nějaké pochybnosti?

Mít pochybnosti je normální, takže mě to potkává. Vždycky ale jen na chvilku. Miluju hudbu a chci ji dělat.

Co vás žene kupředu?

Především touha něco tvořit. To je náplň mého života. Když to není hudba, tvořím něco jiného. Nabíjí mě, když mi něco vzniká pod rukama. Také mě baví možnost komunikovat s fanoušky a něco jim předávat. Jsem ráda, že v nich mohu vzbuzovat různé pocity, tedy to, co jiní umělci vzbuzovali či vzbuzují ve mně.

Srovnáváte se se svými konkurenty?

Nedělám to, dokonce jsem přesvědčena, že je pro umělce nebezpečné porovnávat se s ostatními. Minimálně je to ztráta času, protože každý je jiný.

Mnohem důležitější je vybudovat si nějaký branding, tedy značku. Je totiž důležité, jak kdo vypadá, jaký dělá žánr, na co se zaměřuje. Řeším tedy svou image, barvu, která je se mnou spojená, fonty písem pro vizuální prezentaci, co v lidech mé skladby vzbuzují, jakým žánrem je oslovuju a podobně.

Není to v rozporu s tím být umělec?

Naopak, patří to k sobě. Myslím si, že to tak bylo vždycky. Vezměte si třeba Prince, Freddieho Mercuryho nebo Madonnu. Oni a mnozí další také vytvářeli branding. Není to tak, že si sedli a přemýšleli, čím by lidi potěšili a co se jim bude líbit. Pracovali naopak s tím, kdo jsou, co se líbí jim, jak se chtějí prezentovat, prostě vytvořili si svou image.

Mimochodem já osobně jsem hodně zaměřená vizuálně. Pokud se mi písnička nelíbí ve vizuálním provedení, je mi úplně jedno, jestli je fakticky dobrá. I hudbu totiž vidím jako barvy, a pokud se mi v mé hlavě nějaká má píseň ve svých barvách nelíbí, tak ji nevydám.

Mnoho písniček na vašem albu má anglické názvy, a přitom je zpíváte v jazyce, který se podobá češtině. Proč?

Nepřemýšlím o tom, vzniklo to přirozeně. Jsem generace, která vyrostla na internetu. Sama na něm konzumuji pouze filmy v angličtině, televizi vůbec nemám. Angličtina mi tedy do života přirozeně vstoupila a přirozeně se mi objevuje i ve tvorbě. Je to mnohem autentičtější, než si to vymýšlet jinak. A mám dojem, že když to mám takhle já, má to tak i spousta dalších lidí mé generace.

To nesporně. Proč ale vašim textům v češtině není rozumět, proč při jejich zpěvu rezignujete na výslovnost, a naopak používáte slova, která neexistují?

Je to přirozený vývoj. Jazyk se mění a měnit se bude.

Přijde mi přirozené, že do něho vstupují nová slova a anglismy. Nepřirozené je ale šišlání nebo komické přehazování přízvuků…

Jak jsem už řekla, řada lidí z mé generace vyrůstá na angličtině a vnímá anglický přízvuk, který pak používá i v češtině. Jelikož je posláním umělců vzbuzovat emoce, nová práce s češtinou je jeden z prostředků, jak to dělat.

Spoustě lidí se takový přístup líbí, zároveň se to řadě lidí nelíbí, vadí jim to. To je ale podle mě na tom nejkrásnější. Umění má vzbuzovat kladné i záporné emoce.

Není škoda zbavovat se dobrovolně jednoho důležitého komunikačního kanálu, řeči?

Má práce není řešit, co si lidé myslí, má práce je tvořit to, co cítím. Záleží mi na tom, abych nepředávala špatnosti, abych neponoukala ke špatným věcem. Přijde mi ale irelevantní řešit, zda se ochuzuju o komunikační kanál, anebo ne. Je mi to jedno. Reálně tvořím, co chci, a ti, které to baví, si v mých skladbách sdělení najdou.

Chcete svým posluchačům něco říct?

Jak kdy. Některými písničkami je chci bavit, jinými zase předat nějaký svůj příběh nebo příběh někoho jiného. Obecně mi jde o to, aby byl každý člověk sám sebou, aby byl autentický. Taková je i má tvorba.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Lucerna Music Bar