Článek
„Důsledně pracujeme s pojmem silné diváctví. Návštěvník, aby absorboval hlavní myšlenku díla, aby ho dostal co nejvíc pod kůži, musí ho prožít. Během výstavy proto zapojujete jednotlivé smysly, svým vstupem do výstavy se stáváte součástí tvorby uměleckého díla,“ vysvětluje ředitel galerie František Zachoval.
Iniciační jsou v tomto smyslu díla Vladimíra Havlíka a jeho Kontakty a Égalité Martina Zeta. Kromě nich je tu dalších patnáct děl. Projekt vznikl ze sbírek hradecké galerie pod vedením edukátorek Patricie Kaválkové, Heleny Šestákové a ředitele Zachovala.
Reaguje na tzv. edukativní obrat ve výtvarném umění, kdy se způsob prezentace a srozumitelné přiblížení díla divákovi stávají plnohodnotnou součástí výstavní koncepce. Zastoupena tu jsou díla českých, slovenských a polských umělců a umělkyň z druhé poloviny 20. století až do současnosti.
Že v Hradci zvolili správný koncept, dokládají i návštěvnická data. Návštěvnost o víkendech bývá až trojnásobná oproti standardu. „A přicházejí lidé, kteří normálně do galerie nechodí. Všech věkových kategorií od dětí po seniory. Ale nejsou to pouze milovníci tichého, meditativního umění, které je ale také strašně důležité, protože to eliminuje stres,“ dodal Zachoval.
„Umění má vzbuzovat emoce, má vést k aktivitě, inspirovat, ale nebýt příliš návodné. I proto je na výstavě minimum textů,“ říká Zachoval.
„Fantazii se mezi nekladou. Prakticky máme jediné omezení. Co je na růžovém, respektive tam kde je korálová barva, to vše je volně k dotýkání a tvorbě. Co je na bílém, toho se nedotýkáme, neboť se jedná o originální uměleckého díla. Výstava je tak pojata jako aktivní procházka, která nechává pochopit smysl díla, dostat se do pocitů a motivace autora, najít poselství, jaké nám přináší,“ poznamenala spoluautorka výstavy Patricie Kaválková.
Inspirace kvašením
„Když bych měl uvést příklad inspirace, tak mohu mluvit osobně. Máme tu dílo Lenky Kubelové Velké kvašení. Autorka přijela dva týdny před zahájením výstavy, šli jsme kolem Orlice a sbírali bylinky, ovoce, vše, co roste koncem září. Po čtrnácti dnech kvašení se mohlo na vernisáži ochutnávat. A já si vzpomněl, že jsem jako student také kvasil. Rýžové a šípkové víno. A to mne inspirovalo, že jsem se k tomu vrátil a kvasím doma cider,“ prozradil na sebe František Zachoval.
Patří ale kvašení do výtvarné galerie? „Určitě. Je to ta rovina aktivistická, umělkyně využívá nějakou činnost, která má z její perspektivy obecný prospěch, přínos. Umění má inspirovat, zažehnout jiskru, abychom udělali něco mimo naše zavedené stereotypy,“ míní ředitel.
Výstavu bude možné navštívit do 29. března. Galerie bude do té doby hostit několik živých akcí a workshopů, které jsou nedílnou součástí projektu. Současně byl vydán katalog.
