Článek
Nechybí vám souvislá turné?
Užili jsme si jich docela požehnaně, ale dnes je pro mě těžké to kombinovat se svou druhou prací. Hraní je nevyzpytatelné, dneska můžu jít na konkurz, uspěju a musím třeba na tři měsíce do Budapešti. Oproti tomu koncertní turné je třeba plánovat docela dopředu, takže sladit tyhle dva harmonogramy je výzva.
Hraní má tedy prioritu?
Byly časy, kdy jsem se zaměřovala víc na kapelu, a bylo to skvělé. Ale teď se to vyvinulo takhle. Když máme možnost, rádi vystoupíme, ale není to na plný úvazek.
Najdete si někdy s kapelou čas i na psaní písní? Poslední album Tropical Gypsy jste vydali v roce 2016.
Teď už skoro ne, písničku jsme, upřímně řečeno, nedokončili ani nepamatuji, i když teď jsme se o něco pokoušeli a snad z toho něco bude. Celkově musíme spoléhat na to, že fanoušci náš stávající repertoár považují už tak trochu za klasiku a rádi si jej poslechnou. Všichni z kapely jsme docela vytížení a je těžké se setkat.
S jakou představou jste kapelu vlastně zakládali?
Tehdy jsme chtěli hrát úplně všude ve světě. Jeli jsme kamkoli, kde nás chtěli. Cestovat a hrát lidem k tanci, to byl náš jediný cíl. V podstatě mám pocit, že se nám splnil. Jasně, nehráli jsme úplně všude, já bych si třeba velmi přála koncert v New Orleansu a víc vystoupení v Jižní Americe, kde to bylo vždy božské. V Kolumbii a v Argentině bych se s akordeonem cítila jako doma. Hodně ho tam sami používají.
Jaká hudba ve vás vyvolala touhu stát se také muzikantkou?
V pěti sedmi letech jsem byla posedlá rock’n’rollem. Myslela jsem si, že padesátá léta ještě neskončila. Elvis Presley a Beatles u nás doma hráli pořád. Milovala jsem Jerryho Lee Lewise a Chucka Berryho. Pak mě dostal jazz. Nina Simone, Otis Redding a podobně. Postupně jsem si procházela různé dekády a všechny je milovala.
Jste herečka, kolik pozornosti směřujete k filmové hudbě?
Miluji soundtracky. Hříšný tanec asi ze všeho nejvíc. A hudbu z filmu Četa. Oba pro mě mají zásadní význam. A také jsem byla posedlá Klubem rváčů i jeho hudbou. Mohla bych ten film asi kdykoli přeříkat. No a nesmím zapomenout Vlasy.
Který z filmů, ve kterých jste hrála, měl nejlepší hudbu?
V akčňáku SuperBob byla docela dobrá. A také v romantické komedii Anchron Hope.
Při natáčení si ale hudby asi moc neužijete?
Zvukaři by byli hrozně naštvaní, kdyby si při filmování člověk něco pouštěl. Nesnáší hudbu do té míry, že mnoho tanečních scén se točí v tichu, nebo vám ji pustí jen potichu. Musíte jen doufat, že se trefujete do rytmu. Ale já mám oblíbený rituál. Když to jde, dopravuji se na místo natáčení sama, chodím nebo běhám a přitom poslouchám hudbu. Každý film mám spojený s pár písničkami, které jsem si tehdy pouštěla.
Co vám hrálo do uší při natáčení Johna Wicka: Kapitola 4 s Keanu Reevesem v hlavní roli?
To si teď narychlo nevzpomenu, ale řeknu vám, co si pouštím teď. V mém aktuálním playlistu hraje důležitou roli úžasná Mizz Nina. Skvělá je i Isabella Lovestory a samozřejmě Rosalia, tu miluji od první desky.
Je lepší být v šatně s kapelou, nebo v karavanu na natáčení filmu?
To se nedá říct, ale mám ráda divadlo, které je v zákulisí vlastně docela podobné koncertnímu turné. Nervy před vystoupením jsou podobné. U filmu je to zvláštní kvůli neustálému čekání. Vlastně nikdy přesně nevíte, kdy to vypukne.
I když vás už odvedou na plac, kolikrát ještě dlouhé minuty čekáte. A pak najednou musíte naskočit z nuly na sto. U divadla a na koncertě se člověk může připravit a směřovat energii k určitému času. U filmu je to vždy adrenalin.
