Nakladatelka Martina Boledovičová: Ráda vydávám knihy, které mi dávají smysl

Měla jste podporu okolí?

Kamarádky se divily, proč odcházím, ale manžel mi dal velkou důvěru. A pak mi do života začali přicházet motivující lidé. Odjela jsem za sestřenicí do Ameriky, chodila na jazykové kurzy s přistěhovalci a nikdo z nich se nebál změnit svůj život. To byla velká dávka pozitivní energie. Dostala jsem se i do programu pro mladé nakladatele, který byl v Německu.

Pořád se mě ptali, jestli opravdu buduji nakladatelství sama. Nezávislé nakladatelství, které není součástí žádné mediální skupiny, což bylo již tehdy v roce 2004 spíše unikát. Dnes tomu rozumím, i u nás se knižní trh centralizuje, malá nakladatelství se stávají součástí velkých. My jsme stále velmi malý tým, nemáme podporu zvenku.

A splnil se vám sen…

Nakladatelství Smart Press vznikalo po malých krůčkách, nebyla jsem ranař, co vydává hned spoustu knih. Šla jsem do toho hodně opatrně, bez dluhů. Také jsem neměla nic připravené z předchozí práce, naopak jsem chtěla dělat úplně jiný typ knih, nechtěla jsem přetahovat autory. Začínala jsem skutečně od nuly. Někdy se musím pousmát.

Jako malá jsem si představovala, že budu spisovatelka, sedět někde nahoře na kopci, psát a koukat se do přírody a vlastně tomu tak je. Je dobré jít cestou intuice, život se pak tvoří moc hezky. Ne vždy snadno, ale hezky.

S prvními originálními kuchařkami jste předběhla dobu…

Ano, měli jsme zájem médií i čtenářů, velmi úspěšná byla v pořadí třetí vydaná knížka, Biokuchařka Hanky Zemanové. Jsem moc ráda, že mi Hanka přišla do života. Měla jasnou vizi: napsat knihu o zdravém jídle a ukázat, že to není alternativní způsob stravování, ale domácí vaření, dostupné, velmi chutné, a hlavně pro tělo výživné.

Vznikla krásná kniha, zajímavá graficky, vybavená nádhernými fotografiemi. Kniha měla přesah, nebyla jen o receptech. O to se snažím i nyní, to mi dává velký smysl. Jednotlivé knihy našeho nakladatelství nevnímám jako konkurenční, ale právě naopak. Snažím se je propojovat mezi sebou knihy i autory.

Knihy spojuje zájem o přírodu, tradice, vaření, zahradu, rodinu. Jsou praktické, poučné, ale krásné zároveň. Když autor přinese rukopis, ptám se ho, jaká je hlavní motivace, proč chce vydat knihu. Zajímá mě, co je za tím a co ještě dále zatím. Když to vím, mohu s autorem utvářet duši knihy, určitým způsobem tu knihu krásně „nacítit“. Podle toho má nejen obsah, ale i vnější podobu.

Kteří autoři a knihy jsou žádaní?

Snažím se myslet na cílovou skupinu, nedat jen na to, co se líbí mně. Těší mě, když kniha přinese ještě něco navíc: poselství, myšlenku, obohacení. Pak má smysl a les se nekácí zbytečně. Velký zájem je o knihu Postní kuchařka od Pavla Drdela, který dal do své knihy originální recepty ze své restaurace, kde fermentuje a zpracovává zeleninu do poslední natě.

Teď na jaře jsou žádané knihy o přírodních zahradách – třeba Ekozahrada od Jaroslava Svobody. Úspěšně dotiskujeme Rytmus roku Hanky Zemanové, mezi kmenové autory patří Petr Klíma a jeho veganské kuchařky, Iva Málková s knihami o zdravém hubnutí, oblíbená je kniha Já zhubnu, zdravě a natrvalo.

Zájem je o knihy z edice Tradinář. Například loni vydaný Vánoční Tradinář se stal bestsellerem a vznikl ve spolupráci s farářkou Martinou Viktorií Kopeckou. Osobně jsem ji neznala, ale moc se mi líbila její myšlenka, že se cítí být hlasem, jež přenáší slova a myšlenky. Troufla jsem si ji tedy oslovit s prosbou, zda by se nepodílela na knize. Souhlasila, vnesla do knihy křesťanskou linku, já propojila tradice a obyčeje s rodinnými zvyky, přírodou a recepty a návody na tvoření. Moc nás to spolu baví a připravujeme pokračování.

Současná situace na knižním trhu. Je pro malé nakladatele náročná?

Zabýváme se tématy domácího bytí. Lidé milují vaření, péči o zahradu i sebe, řeší stravu a čtenáři nám tudíž neubývají. I když cena papíru, a tedy i knih, vzrostla. Za půl roku mnohem více než za celou dobu covidu. Vyrobit knihu a pustit ji do života je tedy mnohem náročnější. O to více musíme zvážit, zda a jakou knihu vydat.

Snažíme se hledat i jiné cesty, například máme první audioknihu Rytmus roku. Audio namluvila sama Hanka Zemanová a myslím, že je to skvělá možnost, jak si tuto úžasnou kniho pouštět třeba na procházce, při domácí práci nebo před spaním.

Jak dlouho trvá, než je kniha na pultu?

Autor přinese rukopis a my si přečteme ukázkovou kapitolu. Vyladíme styl psaní, upravíme slova, jež se třeba často opakují a začneme na této kapitole pracovat i graficky. Ideální je, když má autor knihu kompletně sepsanou, ale ne vždy se tak děje. Odevzdává třeba po jednotlivých kapitolách. Práce redaktora je pak o to náročnější, přehazují se části, ale důležité je vidět jednotu.

Kniha musí udržet linku, rytmus, strukturu. Vždy se také odrazí, když jsou autor a redaktor na sebe naladění. Řeší společně fotky, ilustrace, probíhají autorské korektury. Knihy čteme několikrát, máme i editora na recepty, který je ověřuje. Současně s tím se ladí propagace, distribuce, dáváme o knížce vědět. Věnujeme našim knihám velkou péči a než se objeví na pultech, je to minimálně půl roku, ale spíše rok, intenzivní práce celého týmu.

Co vám teď dělá radost?

Máme skvělý a sehraný tým a vytvořené vlastní tradice, oslavujeme společně narozeniny. Oslavenec vaří pro ostatní slavnostní oběd. Každý rok pořádáme výlet, obvykle to spojíme s přípravou knihy – byli jsme třeba v Brně a Hlinsku. Každý jsme jiný, ale vnášíme do celku svůj jedinečný prvek a já si toho moc vážím.

A pak mi dělá radost samozřejmě moje rodina, máme čtyři děti a manžel mě neustále podporuje. Plně mě zastoupí, třeba, když jde kniha do finále. Často mám ale výčitky, že bych měla být více doma, nebo naopak v práci. Učím se pracovat se svým vnitřním kritikem a vypínat ho. Oddělit práci od soukromí ale moc neumím, vše se mi prolíná.

Důležité je nahlížet do souvislostí, umět oddělit to opravdu důležité od nepodstatného. Jsem ráda, že i v našich knihách čtenáři najdou to, co jim může zlepšit život. Udělal mi velkou radost dopis od babiček a sestřiček z domova důchodců, které nám napsaly, jak jim knihy z edice Tradinář zpříjemňují den. Radost mi dělají ale i úplně obyčejné věci, třeba kvetoucí keře, zpívající ptáčci, sluníčko.