Článek
„Všude je to samý imigrant. Slovák aby se bál jít po ulici,“ stěžuje si otec jednoho chlapce z party dospívajících, který právě do nich vkládá naděje na lepší zítřky své vlasti.
Hochy přitom nic moc perspektivního v zapadlé obci, kde příslovečně dávají lišky, v tomto případě spíše medvědi, dobrou noc, nečeká. Zevlují, příležitostně kradou a snaží se všemožně zabavit.
Film se soustředí zejména na patnáctiletého Enriqueho zvaného Eňo (Michal Záchenský), o něhož se navzdory neustálému láteření s láskou stará jeho babička. Otce nemá a mladá maminka, kterou ztvárnila Eva Mores známá z folk hororu Světlonoc v režii Terezy Nvotové, se živí pofidérním způsobem v zahraničí, čemuž syn záhy přichází na kloub.
První dojmy: Sirat, nejšílenější a zároveň nejoriginálnější snímek z Cannes se představuje ve Varech
Izolovaností prostředí, jeho bezvýchodností a touze z něj uniknout se Nahoře nebe, v dolině já blíží o čtvrtstoletí staršímu snímku a shodou okolností rovněž debutu Divoké včely od Bohdana Slámy. Počin Gramatové je však potemnělejší, hořčejší, beznadějnější.
Převažuje sice pochmurnost, dialogy se ale tu a tam prožene i humor. Tyto pasáže ovšem negenerují nadčasové hlášky, spíše dokreslují poněkud matné postavy teenagerů, které mezi sebou víceméně splývají.
Eňo (Michal Záchenský) má komplikovaný vztah s věčně nepřítomnou matkou (Eva Mores).
Ztělesňují je povětšinou místní neherci, což zřejmě souvisí s autorčiným dokumentárním zázemím. Výraznou figurou je oproti nim Eva Mores. Dobře hraje pokryteckou matku, která své nekalé praktiky zastírá přesvědčením sebe sama i okolí, že to přece dělá pro rodinu, a ne ze zištných důvodů.
Tvůrkyni se podařilo pojmenovat problémy, s nimiž se potýká mládež vyrůstající na nehostinném slovenském venkově. Její film přesto neznamená pronikavý objev, jímž by se na zvolené téma podívala z nového či překvapivého úhlu.
