Článek
„Uber, ah uber pary! Trochu to uteká a ja z toho závrat mám,“ pěje Duchoň v nahrávce Nálady, předělávce jen o pár měsíců staršího hitu Sugar, Sugar fiktivní americké kapely The Archies z roku 1969, nad kterou dnes už lehce cukají koutky.
Podobně jako interpret slovenského remaku se může cítit i divák exaltovaného snímku o jeho bujarém životě. Ten začal před sedmdesáti pěti lety a vyhasnul o pětatřicet let později, kdy Duchoň coby náruživý pijan podlehl cirhóze jater.
Filmový příběh začíná při natáčení silvestrovského pořadu v roce 1984, necelý rok před jeho předčasnou smrtí. Během této noci proběhne Duchoňovi, jehož ztvárnil Vladislav Plevčík, před očima jeho dosavadní bytí plné vzletů i pádů a publikum ho poznává v dosti rychlém a chaotickém sledu.
Zpracování se ujal režisér spíše průměrných thrillerů a temných dramat, jenž má také značné zkušenosti s televizní tvorbou.
V případě Duchoně zabočuje do žánrového mixu muzikálu a tragikomedie, který je stylově opulentní, ba až výstřední. Takový ostatně byl sám titulní protagonista, přezdívaný slovenský Tom Jones.
Film Duchoň se probírá kariérou titulního slovenského zpěváka od konce šedesátých let do roku 1985, kdy předčasně zemřel.
Bebjakův počin nicméně silně připomíná dílo o jiné osobnosti, které se dostalo vícero podob na stříbrném plátně, totiž film Elvis australského tvůrce Baze Luhrmanna. Nese se podobným proudem neustálé hudby, dramatických scén, křiklavých barev a vystupňovaných emocí.
Pod všemi těmito nánosy, které jsou místy vyčerpávající, se bohužel vytrácí hloubka scénáře a psychologie postav. Dozvíme se o nich leda to, že se proplétaly tuhou normalizací a snily o západním světě. A že alkohol ničí život nejen závislému, ale i jeho nejbližším.
Snímek však alespoň spolehlivě dostane do hlavy chytlavé, přitom pozapomenuté Duchoňovy hity.
