Článek
Trier jako by svým letošním počinem uzavřel nepsanou trilogii s Reinsveovou a jejím protějškem Andersem Danielsenem Liem, jenž v novince ztělesnil hrdinčina ženatého milence.
Série odstartovala v roce 2011 snímkem Oslo, 31. srpna, v němž se autor zaměřil na mladého muže léčícího se ze závislosti.
Od jednotlivce se v romantické tragikomedii Nejhorší člověk na světě z roku 2021 posunul k milostnému páru a jeho (ne)stabilitě, v níž už se do popředí dostala Reinsveová. Ta v mezičase zabodovala i v Hollywoodu, a to v loňské satiře Jiný člověk či krimi minisérii Nedostatek důkazů, aby se nyní vrátila do Skandinávie.
Třetí spolupráci s Trierem pro ni představuje Citová hodnota, v níž se tvůrce soustředí rovnou na několik generací v rámci jedné rodiny.
Středobodem je však pošramocený vztah herečky Nory s otcem, uznávaným režisérem Gustavem Borgem v podání Skarsgårda. Ten se s dcerou snaží obnovit styk po smrti její matky, když jí nabídne hlavní úlohu ve svém připravovaném projektu.
Renate Reinsveová představuje herečku Noru, jež se místo otce opírá o svou mladší sestru Agnes (Inga Ibsdotter Lilleaasová).
Reinsveová obdobně jako v Nejhorším člověku na světě věrně představuje až nezdravě prozíravou ženu, jež se souží neodbytnými myšlenkami na ponuré dětství. Dobře tak kontrastuje se stejně výtečným Skarsgårdem, jehož charismatický protagonista sice natáčí okouzlující díla, při jednání se svými podřízenými i potomky je však arogantní praktik.
Co přesně se mezi otcem a dcerou v minulosti stalo, poodkrývá Trier v drobných nápovědách. To však není podstatné. Rozhodující je naopak to, jak znovu obdivuhodně zvládl z konkrétních filmových osudů učinit filozofický a univerzálně platný příběh, na nějž se lze přirozeně napojit a jeho prostřednictvím oživit vlastní hluboko uložené emoce.
