Článek
Nebýt toho, soudím, že by letos s přehledem vyhrál padesát let starý Přelet nad kukaččím hnízdem. Když se totiž ve zcela zaplněném Velkém sále Thermalu zeptal Michael Douglas, producent této čerstvě restaurované perly světové kinematografie, kdo film neviděl, zvedla se snad jen desítka rukou.
Zdálo se tedy, že se mnozí diváci přišli podívat na největší hereckou hvězdu festivalu, a po Douglasově úvodu, který byl chytrý, vtipný a byl velkou krásnou vzpomínkou na Miloše Formana, odejdou do jiného kina.
Neodešel nikdo a dvoutisícové publikum sledovalo film se stejně zatajeným dechem, jako když Přelet nad kukaččím hnízdem vznikl a posbíral pět Oscarů za nejlepší film, režii, adaptovaný scénář a herecké výkony Jacka Nicholsona a Louise Fletcherové.
A Douglas sám naprosto jasně ukázal, co to znamená být hvězdou. Na rozdíl od Dakoty Johnsonové, která si s fanoušky čekajícími před Městským divadlem nezadala, Douglas se s nimi před Thermalem dlouhé minuty vítal, fotil, rozdával úsměvy i autogramy. Na tiskovce odpověděl na každou otázku, žádná mu nevadila.
A když za ním přišla vnučka Miloše Formana Antonie a předala mu tričko s dědečkovou fotografií, nezaváhal, okamžitě si ho přes košili oblékl a vstoupil v něm na pódium Velkého sálu. To gesto bylo o to krásnější, že jde o tričko, které se prodává ve stánku organizace Sue Ryder, a výtěžek jde na podporu lidí nemocných Alzheimerovou chorobou.
