Zorka a Míra Hejdovi ve Varech: Instagram zavřít nemůžeme, je to součást naší práce

Festival je svátkem filmu a scházejí se tu hlavně herci. Vy jste ale byli v pátek na červeném koberci. Jak jste se tam dostali?

Zorka: Myslím, že už je to nějaký pátek, co se na červeném koberci neukazují jenom herci. Nebyli jsme tam sami „neherci“, takže se necítíme zas tak zvláštně. Děje se to i ve světě. Samozřejmě je to festival věnovaný filmu, kinematografii, hercům, režisérům a všem, kteří se v tomhle světě pohybují. Ale pokud se má rozšířit povědomí o filmu, festivalu nebo podobných akcích, objevují se tam i lidé, kteří s filmem přímo nemají co do činění.

Říkala jste, že je potřeba dávat prostor influencerům, ale my jsme pořád hlavně moderátoři, za což jsme rádi. Já tady ve Varech často také moderuju. Letos se to nepovedlo, protože jsem v tuhle dobu měla být na natáčení mimo Česko, takže jsem všechny hezké nabídky odmítla. Jsem ale ráda, že tu nakonec můžeme být a užít si atmosféru festivalu, která je vždycky naprosto jedinečná.

Zorka je na červený koberec zvyklá. Jak ses tam cítil ty, Míro?

Míra: Marek Eben to včera řekl moc hezky. Mluvil o tom, že je potřeba rozšiřovat okruh těch, kteří milují film, a že každý, kdo něco natáčí, stříhá, publikuje nebo sleduje, je vlastně součástí filmového světa. Ta myšlenka mě hodně zaujala.

My jsme už před několika lety zažili červený koberec na filmovém festivalu v Benátkách. První myšlenka, která člověka napadne, když se tam objeví, je: „Proč jsem tady vlastně já?“ A pak si uvědomíte, že vás pozvali, tak jdete.

Ten zážitek je fenomenální. Myslím, že i lidé, kteří jsou na to zvyklí, mají v tu chvíli husí kůži. Člověk zažívá euforii z celého toho dění. Není to jen o tom, že se někdo na červený koberec dívá a představuje si, jaké to asi je. I když tam stojíte, tak tomu trochu nevěříte.

Vás pozval hlavní partner festivalu. Co to pro vás pracovně znamená?

Zorka: Tím, že se tahle spolupráce netýká moderování konkrétního eventu nebo akce, je to spíš o zachycení atmosféry. Máme ji přenést lidem, kteří nás sledují, dostat je na festival skrze sociální sítě a ukázat jim třeba i trochu zákulisí. Zároveň se tím zvyšuje povědomí o festivalu.

Když je spolupráce navázaná na partnerství, je naším úkolem lidem představit i program, který tady konkrétní partner má. Partner, se kterým jsme tu my, tady má, jak říkají, svět plný zábavy. A opravdu to tak je. Je tu spousta návštěvníků, kteří chtějí ty dny nějak strávit, zažít unikátní věci, potkat se a užít si atmosféru festivalu. Od toho jsme tady my, abychom jim řekli, že to všechno tu je a že to mohou zažít společně s námi.

Určitě ale máte rádi filmy. Máte vůbec v plánu se na nějaký dostat?

Míra: Já to řeknu jinak. Kdykoliv si pustíme televizi, Zorka říká: „Jé, to je můj oblíbený film! To je krásná náhodička.“

Zorka: Já mám filmy moc ráda a jsem poměrně nenáročná, takže se mi líbí leccos. Na všem si najdu něco hezkého nebo inspirativního. Včera jsme viděli zahajovací snímek a těšíme se i na další filmy. V noci, asi ve dvě ráno, jsem dostala zajímavé upozornění na film s názvem Mouchy. Nedostala jsem úplně přesný přehled o tom, o čem film je, ale prý je super, takže Mouchy jsou prý dobré. Pak jsem zaregistrovala ještě film Kes, který mi byl také hodně doporučován. Věřím, že se na nějaký film dostaneme.

Už jsme mluvili o tom, že jste influenceři a vytváříte obsah na sociální sítě. Zorko, ty máš téměř 400 tisíc sledujících, Míra o něco méně. Je to váš hlavní zdroj příjmů?

Míra: V principu určitě není. Pro nás to vždycky byl spíš doplněk, který vznikl z toho, že tu práci stejně děláme. Já funguju hlavně jako moderátor a producent televizních pořadů. Když něco natočíte, potom se to stříhá a dnešní svět funguje tak, že se ty věci musí ukazovat na co nejvíce místech.

Když vyjde článek, je ideální, když ho potom někdo přesdílí na sítích. Takhle to dnes funguje. Úkolem je, aby se obsah šířil různými cestami co nejvíc. Proto se ze zpěváků, herců a dalších lidí postupem času stávají trochu influenceři.

Zorka: Je to neodmyslitelná součást naší práce. Pokud se ptáš, jestli je to hlavní příjem, tak momentálně ne. Posledních pár let dělám rádio, moderuju akce a dvě velké televizní reality show, takže ne. Nezastírám ale, že byla doba, kdy jsem si říkala, že je vlastně zvláštní, že moderuju a moderuju, ale Instagram mi vydělává víc. Dnes už to tak není. Nicméně to, že sociální sítě jsou součástí naší práce a že jsou určitým zdrojem příjmů, a ne malým, není žádné tajemství.

Dokážeš naznačit, co znamená „nemalý“ zdroj příjmů?

Zorka: Je to hodně individuální. Nechci kolem toho dělat žádné tajemství, už jsem to několikrát zmiňovala. Těžko se o tom mluví spíš proto, že je to hodně neuchopitelné. Spolupráce na Instagramu mají různý rozsah. Některé jsou dlouhodobé, jiné jednorázové, takže se nedá říct, že za jednu spolupráci je tolik a tolik. Záleží na obsahu konkrétní kampaně. Ale u větších propojení se značkou se můžeme bavit i v řádu statisíců.

Máte obrovskou masu lidí, kterou můžete ovlivnit. Zároveň ale na sítích přicházejí i negativní komentáře. Je to pro vás tlak? Máte vůči tomu nějakou obranu?

Zorka: Podle mě reaguju tak na jeden komentář z tisíce. Když už reaguju, musí mě někdo opravdu zaujmout tím, co napíše. Obranné mechanismy moc nejsou. Dá se na to zvyknout, ale spíš mě mrzí, kam se doba posunula. Ne tolik vůči mně osobně, ale obecně. Mrzí mě, že má někdo potřebu chodit na sociální sítě jen proto, aby plival jed, někoho pošpinil nebo mu napsal něco zlého.

Dnes ráno jsem otevřela Instagram a pod všemi příspěvky, kde mě někdo označil, psal jeden prázdný účet hejty. Říkala jsem si, že už mám profesionální hejtry, že je to neuvěřitelné. Asi je to součást toho, co děláme, ale mrzí mě, že to lidé mají zapotřebí. Já taková nejsem a můžu odpřísáhnout, že jsem nikdy nešla na něčí profil proto, abych mu napsala, že vypadá hrozně nebo že něco dělá špatně. Proč bych to dělala?

Míra: Když jsem produkoval pořad Limuzína, který běžel patnáct let, každý týden přišel host a často vyprávěl, že o něm vyšel nějaký článek, někdo ho pošpinil a on má potřebu jít do televize, aby se mohl bránit. Dnes se to posunulo. Většina zpěváků, herců nebo mediálně aktivních lidí má sociální sítě i proto, aby měli možnost se bránit a komunikovat přímo s lidmi.

Zároveň se tím trochu změnila forma televizních pořadů. Lidé už do nich nechodí tolik z potřeby obhajovat se, ale spíš s radostí představit nové věci. To je změna, kterou za ty roky hodně vnímám.

Míro, poslední dobou se věnuješ tématům bydlení a investování. Radíš lidem, nebo jak bys tu svou roli popsal?

Míra: Tady bych byl s výrazem „radit“ opatrný. Radit někomu s investicemi je strašně nebezpečné, vždycky je to riziko. Provozujeme televizi o bydlení a architektuře a součástí toho je, že lidé mají zájem kupovat byty, ať už v Česku, nebo u moře.

My nechceme radit, ale ukazovat úskalí, protože o rizicích se moc nemluví. Všichni říkají, že u moře je krásně, kupte si tam byt a bude vám vydělávat hodně peněz. Jenže je tam spousta proměnných. Pokud o nich člověk neví, může velmi snadno naletět. Beru to tedy spíš jako otevírání témat, která jsou podle mě klíčová. Když si někdo koupí například apartmán ve Španělsku, měl by vědět, že pokud nebude mít licenci, nemůže ho pronajímat. Většina lidí to přitom vůbec neví.

Zorka: Celkově vnímám, že se naše práce za posledních pět let hodně proměnila. Sociální sítě jsou její nedílnou součástí. Kdybych si zítra řekla, že Instagram zavřu, tak nemohu. Není to jen o spolupracích nebo partnerstvích s klienty. Je to i závazek vůči televizím. Moderuju show a součástí mé práce je dělat jí PR a být tváří toho projektu.

Všechno se dnes odehrává na sítích, každý má názor a každý křičí do světa, co si o kom myslí. Musím se proto soustředit na to, abych se opravdu věnovala své práci, která mě pořád moc baví. Ať už je to rádio, nebo televizní projekty. Často ale sklízíte jen reakce na to, jak jste vypadala, co jste měla na sobě, jestli jste byla tlustá nebo míň tlustá, protože hubená pro ty lidi nejste nikdy. Učím se to filtrovat a připomínat si, že moje práce tkví v něčem jiném a že je pořád krásná.

Na celý rozhovor se můžete podívat ve videu v úvodu článku.