Martinu McDonaghovi jeho Češi rozumí

Pro pořádek: Aranskou trilogii tvoří Poručík z Inishmoru, Smrtky z Inisheeru a Mrzák. Nejspíš ale nikde na světě se Irsku Martinovy hry nepodobají víc než v Česku, protože také naše dějiny jsou plné ústrků, útlaku a smyslu pro černočerný humor. Jenom v opravdovosti činů jsou Irové o pěkný kus před námi. Vždycky byli.

Jamáci-čtvrťáci jsou pro McDonaghovu prostořekost moc dobře vybavení. Pusu pěkně zostra má proříznutou zejména představitelka předčasně vyspělé kamarádky Heleny Alžběta Hofericová. Je jedním slovem boží. Výlety k argotu mohou zjemnělé estéty od McDonaghových her odrazovat. A že jsou mnohé ještě tvrdší než Mrzák.

Krobot vymačkal z kandrdasů, co se dalo. Jemu samotnému lidsky drsná témata sedí, ať už čerpá ze sběrných surovosti mistra Hrabala, v Brně tč. hlavně jedinečná Příliš hlučná samota U stolu, z Čechovova Ruska nebo z drsného Ira v anglických službách.

Příběh obrnou handicapovaného mladíka, terče nikoli snad posměšných narážek, nýbrž spíš přátelských pošťuchů svědčících o jeho příslušnosti k chudobou zdecimované ostrovní komunitě po světové krizi 30. let, mění jako zázrakem účast ve filmovém dokumentu Člověk z Aranů Roberta J. Flahertyho (1934).

Billymu se otevírá Hollywood s nadějí na hereckou kariéru. Jenomže Los Angeles není továrnou na dokumenty, a Mrzák Billy se vrací zase domů. Jako zpráskaný pes.

S dramaturgyní Helenou Michkovou tentokrát Krobot nechal zaznít i repliky, které jiní inscenátoři u nás v návalu sociální přehlíživosti dosud vyškrtávali. Časy se ale mění, a dnes je morální kocovina z kapitalismu aktuální zase už také u nás.

V Mrzákovi nejvíc září Lukáš Daňhel (Johnny Pateena Mika), Aleš Petráš (Bartley), Vít Pištecký v titulní roli nebo Martin Tlapák coby Bobík Booby. Myslím si, že s hradeckým Mrzákem Jana Friče je jamácký u nás nejvýraznější. Stále však netrpělivě čekáme na dosud v Česku neuvedené McDonaghovy hry. Snad příště.