Článek
První otázka musí ve vašem případě nutně směřovat na tu hroznou sumu – pardon, ve skutečnosti krásnou. Je to úžasný úspěch, něco takového se na českém knižním trhu ještě nikomu nepovedlo.
Je to trošku děsivá suma, přiznám se.
Takže: Nestraší vás teď pochybnosti, že Exarie nebude vzhledem k té obrovské finanční podpoře vašich fanoušků dost dobrá?
Začínáme pěkně zostra! Je to ale přesně, jak říkáte – šílená suma. Moje počáteční nejdivočejší odhady zůstaly daleko, daleko za mnou.
On je to i světový úspěch, že?
V rámci knižních kampaní jsme myslím pátí na světě. Samozřejmě, že to na mě vytváří tlak. Až v květnu trilogie vyjde, bude pro mě sice těžké nějak ustát lidi, kteří budou očekávat tu nejlepší knížku na světě, ale jsem na to připravený. Počítám s nimi, stejně jako se čtenáři, kterým ten příběh prostě jen nesedne. Na druhou stranu jsem se maximálně snažil, abych projekt díky vybraným penězům co nejvíc vylepšil. Velkou radost mám třeba ze soundtracku.
Navzdory všem vylepšením – tolik peněz ale není možné za trilogii utratit. Nebo byste to dokázal?
Určitě ne. Zapojilo se asi jedenáct tisíc čtenářů, takže to bude zhruba pětatřicet tisíc výtisků. Další náklady půjdou na dárky, práci grafiků a tak dále, ale určitě je to velice ziskový projekt, to je bez debat.
Nemáte teď nutkání začít v Exarii na poslední chvíli něco vylepšovat?
To víte, že mám. Vždycky je co vylepšit, ale v březnu jde do tiskárny. Už je hotovo.
O čem je?
Příběh kombinuje více literárních žánrů a odehrává se v Praze. Hlavní hrdina Tom jednou najde tajemný mobil, přes který se připojí do neznámé hry. Zatímco ve skutečnosti může po nehodě chodit jen o berlích, ve virtuálním městě nad Prahou je opět zdravý. Jenže brzy zjistí, že smrt ve hře znamená i smrt ve skutečném světě.
Na Startovač jste přišel s cílem vybrat jen 300 tisíc korun – to je proti výsledku obrovský rozdíl. Nelekl jste se, když začaly peníze rychle přibývat, že za ně nebudete mít čtenářům co nabídnout?
Zaskočilo mě to. Různá vylepšení a dárky jsem měl v tabulce připravené nejvýš do milionu a půl. S tím jsem při plánování rozpočtu skončil, v tu chvíli jsem si řekl: „Nebuď naivní, dál to přece nemusíš nijak řešit!“ Na víc než jeden dva miliony mě ani nenapadlo pomyslet, to byly moje nejdivočejší představy. Mám ale velkou výhodu, že posledních šest osm let jsem spolu se svými spolupracovníky vydával knížky tak trochu sám na sebe.
S Albatrosem, který mi vydal pětidílnou fantasy sérii Arila a sci-fi trilogii Odkaz, byla výborná spolupráce. Dávali mi dost volnou ruku – a to mám rád. Navrhoval jsem si design obálek, s mým týmem jsme si ke knihám dělali separátně i krabičky, kde se čtenář mohl dostat k hromadě merche. Měl jsem tedy zkušenost, co všechno podobný projekt obnáší. A tak jsem například ve chvíli, kdy jsem začal plánovat zlatou fólii na obálku Exarie, věděl, kolik to bude zhruba stát a jak to bude náročné.
Proč jste se rozhodl využít crowdfundingovou kampaň na Startovači, tedy získat příspěvek na vydání knih od čtenářů, když jste měl v Albatrosu takové vstřícné podmínky?
Při vydávání knížek je vždycky hodně těžké oslovit potenciální publikum. Klasický marketing je většinou nuda. Obvyklá jsou autorská čtení. Někam přijedete, přečtete půlhodinový úryvek pro pár desítek lidí… Jenže já chtěl pro Exarii něco dynamického, zábavného. To se na Startovači, myslím, povedlo. Pozor, neříkám, že já to dělám dobře a ostatní špatně! Jenom teď vím, co mně samotnému funguje a jak to mám dělat líp, protože už jsem předtím objížděl autorská čtení šestkrát – a nebylo to ono. Chtěl jsem to teď rozpumpovat a zároveň propíchnout svoji sociální bublinu.
Na druhou stranu vaši fanoušci, které jste si získal během let jako youtuber, jsou jistota. A byli to nejspíš hlavně oni, kdo vám byli ochotní s vydáním Exarie finančně pomoct, nebo ne?
To je pravda, ale je to zároveň komfortní zóna, ve které není dobré se držet. Já mám rád, když mě někdo praští do břicha a musím se naučit něco nového.
Z jakého důvodu jste se vlastně nedohodl se svým dosavadním nakladatelem? Bylo to kvůli specialitám, jako je barevná ořízka nebo 3D tisk? Viděli v tom v Albatrosu finanční riziko?
To nejspíš ne, problém byl jinde. Myslím, že teď asi nemají radost, ale vždycky byli velice přátelští, po kampani mi gratulovali a bylo vidět, že to myslí upřímně. Když jsem za nimi s tím projektem přišel, říkali, že to je strašně zajímavé, ale že se pro ně crowdfundingová platforma nehodí. Mají široké portfolio a nebyli si jistí, jak by to jejich čtenáři přijali. Kromě toho mi bylo jasné, že při kampani se v případě dobrého ohlasu musíte rozhodovat rychle, podle aktuální situace, protože je potřeba vylepšovat vydání a přidávat dárky. A to velký korporát neumí, není tak pružný.
Radek Starý alias Sterakdary a jeho Exarie. Vydá ji v květnu.
Jeden z vašich fanoušků vám poslal 340 tisíc korun. Jak snadno takovou sumu přijmete? Řeknete si: „Dobře, chtěl mi ji dát, tak mi ji dal?“
Ne, můj první instinkt je: „Chceš ty peníze zpátky? Byl to omyl, upsal ses o jednu nebo dvě nuly?“ Znám ho už dlouho, a tím pádem vím, že mě podpořil vážně rád. Nechci říkat, že to je problém, ale je to závazek. Za dva tisíce člověk dostane tři knížky, to je podle mě skvělá cena. Jenže co mu můžu nabídnout za tři sta tisíc? V tak vysoké hodnotě nedokážu vrátit nic. On to ale udělal s tímhle vědomím, takže jsem to přijal.
Jako jeden z dárků jste nabízel společnou večeři. Kolik jich nakonec bude?
Čekají nás čtyři večeře, v každé skupině bude asi třicet lidí. Součástí tohoto balíčku byla i možnost ovlivnit vývoj postavy pro další sérii. Máme připravené i nějaké dárky a hry, aby to setkání bylo zábavné… Ale večeře vůbec není o mně, bude to setkání fanoušků, vlastně takový malinkatý festival.
Čtyři postavy v další sérii vám tedy pomohou vytvořit vaši fanoušci. Jak důkladně svoje postavy promýšlíte předem?
Po zkušenosti s osmi knihami myslím, že už můžu říct, že ke konci jsem je na rozdíl od svých začátků měl promyšlené velmi podrobně. Vždycky jsem se snažil jim co nejvíc porozumět a chtěl jsem, aby si v příběhu postavy udržely svůj charakteristický hlas.
Stává se, že některá si navzdory všemu začne žít vlastním životem?
Popravdě řečeno docela často. Musím se pak zastavit, přestat psát a začít analyzovat dosavadní text. Ale není to kdovíjak velký problém. Myslím, že se teď asi dostávám do fáze, kdy mi dochází, že my lidé jsme ve skutečnosti plní rozporů. Někdy proto i moje postavy dělají věci, které neplánuju ani nechci – ale je to nakonec fajn, sledovat, jak se ten příběh ode mě svým způsobem odpojí.
Řekl byste o sobě, že vám postavy pomáhá tvořit vaše psychologická intuice?
Snažím se vytříbit si ji. Soustředím se na to. Poslouchám i vás, co, proč a jak říkáte a děláte, a ukládám si to. Kdoví, třeba něco z toho můžu jednou při psaní použít. Ale taky se vzdělávám. Právě čtu výbornou knížku, Tělo sčítá rány, o traumatech a jakým způsobem se k nim člověk vrací třeba i po dvaceti letech. Je to skvělá pomoc, když ve svém příběhu máte nějakou traumatizovanou postavu. Ale nedomnívám se, že člověka je možné úplně pochopit. Mně je 33 let a pořád se tak trošku nechápu a objevuji v sobě nové netušené věci. Nebudu proto předstírat, že chápu svoje postavy.
Počkejte, to mi zní nějak povědomě. Zajímal jste se někdy o hlubinnou psychologii a psychoanalýzu?
Velice! Původně jsem dokonce chtěl jít studovat psychologii.
Proč jste tedy vystudoval báňskou univerzitu v Ostravě?
Měl jsem za sebou střední průmyslovku, obor geodézie. Nikam jinam jsem tehdy vlastně ani nemohl jít. Spoustu let jsem měl silnou kinetózu a do téhle školy jsem zvládal chodit pěšky, z domova jsem ji měl nejblíž. Když jsem pak po maturitě na průmyslovce chtěl jít na psychologii, připadal jsem si jako ryba na suchu. Vůbec jsem nevěděl, co a jak pro to mám udělat. Nevzali mě.
Škola byla fajn, ale pár věcí se v mém životě mohlo odehrát trošku jinak a byl bych někde úplně jinde. Psychologie člověka je pro mě pořád nejvíc fascinující věcí na světě.
Jestli se tedy nemýlím, svojí profesi jste se nikdy nevěnoval a živil jste se zatím hlavně jako youtuber?
Ano, nějaké projekty na YouTube jsem dělal už na střední škole, mému kanálu je už patnáct let, ne-li víc. Tehdy ale ještě nepřipadalo v úvahu, že by se tím někdo mohl živit. Po třetím ročníku na vysoké byla situace už jiná. Začal jsem se proto plně soustředit na YouTube – a teď se věnuji YouTube, streamování her a psaní knížek.
Když musíte stíhat tolik práce najednou, stává se, že se při psaní knih zaseknete? Jak řešíte tvůrčí blok?
Blok nepřijde, tečka.
Ještě se vám nic takového nestalo?
Ale stalo, děje se mi to pořád. Blok je ale jen nepříjemná překážka. Většinou vychází z toho, že člověk potřebuje příběh trošku víc pochopit, nebo se mu zrovna děje v životě něco, co musí vyřešit. Takovému mentálnímu psacímu bloku říkám pondělí. Je to normální součást psaní a nedá se s tím dělat nic jiného než si sednout a pracovat.
Je to tedy vůbec blok? Někteří spisovatelé nejsou schopni psát třeba měsíc, nebo i víc.
To jsem nezažil a moc nevěřím tomu, že to tak musí být. Pro mě jednoduše neexistuje, že to nepůjde. Mám k tomu absolutně železný přístup. Je to podobné, jako když máte zapletené klubko nití – ono se samo nerozplete, když budete tři dny čekat. Protože jsem docela technicky uvažující člověk, snažil jsem se během těch předchozích pěti let naučit psát. Nejenom zvládat příběhy po literární stránce, ale taky se naučit, jak na to. Vytvořit si pracovní rutinu a vypěstovat disciplínu.
Jak moc je pro vás disciplína důležitá?
Pro mě je to základ, cvičím si ji pořád. Například – bydlíme s manželkou v pátém patře, a i když máme v domě výtah, chodím vždycky po schodech. Strašně se mi nechce, ale jakmile se mi potom nechce do psaní, je to jednoduché. Už jsem se totiž naučil, že nechuť stačí překonat.
Setkání s Danem Brownem
Kolik hodin denně píšete?
Na čase podle mě tolik nezáleží, spíš na intenzitě. Během hodiny a půl, dvou hodin dokážu udělat obrovské množství práce. Píšu většinou ráno od osmi do deseti hodin, obvykle zvládnu dva tisíce slov. Odpoledne pak ještě přijde na řadu třeba revize jiné knížky.
S Exarií jste vyšel na veřejnost ve chvíli, kdy už jste ji měl hotovou. Psal jste ji paralelně s těmi předchozími dvěma sériemi, nebo vznikaly jedna po druhé?
Psal jsem ji zároveň a bylo to velmi těžké, protože mám normální práci – youtube videa, která mi zabírají velkou část dne, a streamování her, které taky zabírá velkou část dne. A pouze ve zbylém čase se můžu věnovat psaní knížek. Vycházely pod Albatrosem tempem dva tituly ročně. Do toho všeho jsem si tajně vecpal třetí sérii, o které jsem nikomu neřekl, abych ji mohl vydat najednou jako překvapení.
Předpokládám, že o Exarii budou mít po vydání zájem i literární kritici. Jste na ně připravený?
Snažím se. Jak často říkám, nejsem nejlepší autor ani u tohohle stolu a jsem si jistý, že ji někteří rozcupují na kousky. Někoho z nich k tomu bude asi svádět i obrovské očekávání, které vyvolala ta ohromná suma peněz. Na druhou stranu se určitě najdou fanoušci, kteří ji budou hodnotit velice pozitivně hlavně proto, že mě mají rádi a fandí mi. Ničemu z toho se nedá vyhnout.
Je pro vás literární kritika relevantní?
Rozhodně. Když jsem u těch předchozích knih viděl, že někdo napsal negativní recenzi, autora jsem kontaktoval a poprosil ho, aby mi pomohl psát líp. Většinou to bylo fajn.
Udělal jste si z některého recenzenta takzvaného beta čtenáře?
Několika z nich jsem to nabídl, ale nebyl to dobrý nápad. Nejvíc se mi nakonec osvědčilo hledat beta čtenáře mezi fanoušky. Oni vám totiž neodpustí ani ň. Navíc mě dobře znají, chápou, co a jak chci říct. Lidi mimo moji bublinu ten příběh vždycky chtěli formovat trošku svým směrem.
Jaký impulz stál za vaším rozhodnutím, že se do psaní knih tak intenzivně opřete?
Potřeba psát mě pronásledovala odjakživa. Mám třeba schované příběhy, které vznikly, už když mi bylo jedenáct. Jakmile jsem pak měl úspěch jako youtuber a se streamováním her, spousta lidí se na moje první vydané knížky dívala skrz prsty a myslela si, že je to jen takový doplněk, merch, který si fanoušci stejně koupí, ať jsou, jaké jsou. Asi před čtyřmi lety jsem se rozhodl dokázat jim, že to tak není a že psaní pro mě není bokovka.
Už asi chápu, proč o sobě říkáte, že jste spisovatel, který si nejdřív udělal YouTube kanál. Ale hraní vás nepřestalo zajímat, že?
Drží mě to pořád. Neumím si vůbec představit, že by můj YouTube kanál někdy skončil.
Uvítal byste, kdyby za vámi přišel někdo s návrhem, že z Exarie vytvoří počítačovou hru?
V to doufám! To je můj sen. Moc rád bych nějakému hernímu studiu pomohl vytvořit příběh, ani by to nemuselo být na základě mých knih. Myslím, že za těch patnáct let hrám dost rozumím, a taky už docela dlouho píšu. Vytváří to docela pěkný průsečík, který by se dal využít.
Myslíte, že by váš úspěch na Startovači mohl změnit zavedenou praxi na našem knižním trhu, kdy autor dostane deset procent z prodaných výtisků a zbytek si rozdělí nakladatel a distributor s knihkupci?
Jsem si jistý, že se mi podařilo vyšlapat cestu, po které se časem vydá spousta dalších autorů, a že nakladatelé k nim už budou přistupovat jinak. Ještě během kampaně jsem na svůj youtube kanál natočil tříapůlhodinové video, kde jsem vysvětlil celý proces, od disciplíny přes psaní knížek až po Startovač.
Doufám, že moje metody a postupy umožní psát lidem, kteří by se k tomu sami třeba ani neodhodlali. I mě od toho na začátku kdekdo odrazoval. Neustále jsem slýchal, že neexistuje způsob, jak se u nás psaním dlouhodobě uživit. Ale nakonec jsem na to přišel!
