RECENZE: V thrilleru Městečko Son se motají postavy i důkazy

Autory tohoto thilleru jsou Nor Thomas Enger a Francouzka Johana Gustawssonová. Oba bohužel slibují, že k tomuto úvodnímu případu přidají ještě dva další.

Kari Vossová je psycholožka a odbornice na jazyk a paměť. Její fanoušci ji přezdívají „lidský detektor lži“, což tak nějak oslavuje její schopnost poznat z takzvané řeči těla, zda člověk, který stojí před ní, lže, anebo hovoří pravdu.

Detektivkám by podobné schopnosti měly být na obtíž, neboť taková výbava by někomu, kdo cokoli vyšetřuje, nota bene vraždu, stačit neměla. V případu z městečka Son se s ní ale kalkuluje.

Přes den Vossová konzultovala případy s policií v Oslu, večer a v noci se jimi zabývala či vyrážela do terénu. Když byly brutálně zavražděny dvě dospívající dívky a chlapec, jenž se znal s jejím synem, byl z činu obviněn, s čím ona nesouhlasí, rozhodla se konat na vlastní pěst.

Vymyslet sled následujících událostí nejspíš mnoho práce nedalo. Vossová si v nich počíná tak dobře, že si dokonce dovolila v televizním pořadu zkritizovat policii za špatnou práci s důkazy a na základě svých znalostí o řeči těla pravila, že je všechno jinak.

Ne že by nějaký podobný zlom nebyl průlomem dobré detektivky, ovšem pokud se jedna psycholožka utrhne ze řetězu, vyhlíží vedle jejího konání to policejní jako cvrnkání kuliček do důlku.

Aby toho nebylo málo, v životě Vossové se stalo něco velmi zlého. Vlastně to není úplně šťastná žena, přesto vede vyšetřování na vlastní pěst s takovou vervou, že jí to málem stálo život.

Dění kolem ní je občas trochu nepřehledné. Mnoho z postav má nějaké životní tajemství, která, když jsou odhalena, vede to v součtu ke skrumáži překvapení. Což teprve, když se každá nová persona rovnou stane podezřelou, jakkoli do děje tak trochu spadla z nebe.

Kromě toho Vossová chvíli vypráví v ich-formě, chvíli je vedena dějem ve třetí osobě, což přehlednosti rovněž nepřidá.

V knize Městečko Son jsou ale i zajímavé věci. Třeba to, že se vraha vypátrat podaří, případně informace o tom, co všechno může řeč těla prozradit a co z ní lze vyčíst. Při tom by ale měla být brána v potaz obecná poučka, že jedno takové zjištění by mělo podpořit druhé, ještě lépe třetí. Kde je ale vzít, když ke konstatování, že někdo lže, v téhle knize stačí, že se podezřelý při odpovědi poškrábal na nose.

Že dvojice Enger a Gustawssonová nakládá slušně s vyprávěním, vynáší celý tento podivný příběh o malý kousek výš.