RECENZE: Detektivka Zapalte hranici od Jany Jašové má skvělé prostředí pro slabší zápletku

Jašová má z literárního světa cenné zkušenosti i pochvaly. Vystudovala žurnalistiku a nejdříve se věnovala překladu. Za překlad ságy Michelle Paverové Zrádce přísahy byla v roce 2010 oceněna Zlatou stuhou. Tuto tuzemskou cenu v žánru literatury pro děti a mládež získala i roku 2021 za svou fantasy grotesku Psí dny.

Její první thriller Znič to jméno byl nominován na Magnesii Literu roku 2023 v  kategorii detektivka. Druhý román Krutý měsíc už uvedenou cenu za rok 2024 získal.

Je bez pochyby, že novinka Zapalte hranici míří na stejný cíl. Je to logické, vždyť Jašová je už v disciplíně literárních soutěží tak trochu favoritkou a také je na to autorsky vybavena.

Pokud totiž na nové knize něco zvládla beze zbytku, pak je to práce s českým jazykem. Slova na stránkách vystavěla tak, že vzniklé věty utěšeně plynou a neobtěžují těžkostmi či kostrbatostmi. Někdy je jich snad k jednomu tématu či jedné fázi příliš, nicméně pořád ne tolik, aby to bylo na obtíž a brzdilo to spád, který je čtenářsky žádoucí.

Chytrý je způsob, kterým autorka naložila s vyprávěním hlavních postav. Zatímco kapitoly vedené pod názvem „Veronika“ uvádí v ich-formě, kapitoly označené jménem „Aneta“ předkládá ve třetí osobě jednotného čísla.

A dělá to tak lehce, že si toho čtenář všimne třeba až po chvíli, anebo vůbec. Na vyprávění to nic zásadního nemění, snad to jen usměrňuje případné sympatie.

Příběh, který v několika hodinách dokončuje dlouhou etapu života přítomných postav, se odehrává v Bučině v Železných horách na pozadí poslední dubnové noci, v níž podle pověr sílí zlo. Kulisa je to patřičná.

Noc, plíživé chladno, přípravy na pálení hranic, plápolající oheň i rozbolavělé rány z minulosti samy o sobě základní žánrové napětí nesou.

Navíc nastolují atmosféru, kterou není těžké si představit, protože ji mnohý člověk ve svém životě okusil. I ten dostatek alkoholu, který se příběhem sune, hraje svou roli.

Potíž je, že s dobře vybraným prostředím i časem méně koresponduje napínavost děje. Je v něm málo postav pro překvapivé rozuzlení či šokující obrat, tedy momenty, které podobným knihám sluší. Finále je proto jen potvrzením toho, k čemu vše směřovalo.

Nadto vražda, ke které rovněž došlo, ani pohnutky k ní nejsou dost vysvětleny, což by v dobré detektivce být mělo. Chybí pořádný motiv, pádný důvod zabíjet.

Že v knize Zapalte hranici není silná osoba detektiva, tolik nevadí. U Jašové to opakovaně nahrává žánrové netradičnosti, což je označení, které se každému autorovi hodí.