Článek
McFaddenová se proslavila trilogií Pomocnice (v originále vycházela v letech 2022 až 2024). Její první dva díly byly výtečné, plné nečekaných zvratů i překvapení. Závěrečný, k němuž byl jako bonus připojený jiný krátký příběh, už strhující nebyl, a tak ohlášení, že je to poslední část série, mělo osvobozující podtext.
Profesorka vyšla v angličtině ve stejném roce jako závěrečná Pomocnice a je dokladem toho, že McFaddenová i při jejím psaní vařila z toho, co už navařila.
Její styl je přitom lehký a přímočarý. V dialozích se omezuje jen na to nutné a nepouští své postavy k hlubším analýzám. Když už se do nich pustí, udělá to ve vyprávění. Žádnou hlubokou filozofii ale nepředkládá.
Pokud se za takových okolností daří vymyslet rafinované dějové zvraty, padají v té strohosti na úrodnou půdu, vzkvétají v ní a na dojem z příběhu mají pozitivní dopad. Jenomže jestliže se to nevede, všechny předvídatelnosti v knize stojí jako strašák v zelí a působí směšně. Jako v Profesorce.
Obal knihy Profesorka
Příběh se odehrává na Casehamské střední škole a hlavními postavami jsou manželé Eve a Nate, oba tamní profesoři. A zatímco Eve je nepopulární matikářka, Nate je oblíbený angličtinář. Třetí klíčovou osobou je studentka Addie, které se děje to, co mnoha jiným dívkám v pubertálním věku: zamiluje se do staršího muže, samozřejmě do Natea.
Většinu příběhu v kapitolách vyprávějí Eve a Addie. Rozběhne se vztahový kolotoč, který nejprve vyhlíží dramaticky, jenže jakmile jsou sympatie odhaleny, stává se fádním.
Věci se dějí podle očekávání, zamýšlená překvapení překvapivá nejsou a když se konečně začne v knize zabíjet, děje se to v situaci, kdy by se většina lidí asi dokázala dohodnout.
Potíž je také v tom, že McFaddenová má v knize málo důležitých postav, a tak když v závěru dojde k poslednímu odhalení, které se povedlo ze všech nejvíce, chtě nechtě je jeho nositelem postava, které se z těch výraznějších takové „cti“ do té chvíle prostě nedostalo.
Přes výtky nicméně platí, že McFaddenová vypráví přehledně a pochopitelně. Umí také ukončit příjemně krátké kapitoly přesně ve chvíli, kdy se čtenáři kvůli nastalému napětí či očekávání chce číst dál, načež efektem toho je pokračování ve čtení.
Je též třeba konstatovat, že kdyby McFaddenová nebyla proslulá osobitým stylem, s nímž už povyprávěla lepší a velmi dramatické příběhy, postačila by její Profesorka na velmi slušnou žánrovou práci.
| Freida McFadden: Profesorka |
|---|
| Kalibr, překlad Naděžda Funioková, 400 stran, 449 Kč |
| Hodnocení: 60 % |
