RECENZE: Opatřilová navléká queer příběhu středověký plášť

Opatřilová rozproudila českou literaturu, jež LGBT komunitu tematizuje jen vzácně, už před dvěma lety románem Počkej na moře.

Tehdy se nebála provokovat snivým počinem o opojné sexuální moci i něžné náklonnosti mezi švédským univerzitním studentem a jeho anglickým učitelem, který zasadila do šedesátých let dvacátého století na britský ostrov Wight.

S novým dílem směle zachází v popichování čtenářstva ještě dál. Očividně milované končiny, Anglii a Skandinávii coby lokality ponechává, časově se však do minulosti pohružuje o celá staletí. Píseň L. je diptychem, v němž se středověká část pravidelně střídá s přítomnou, byť jsou si oba úseky krajně podobné svým reflexivním nádechem.

Nejprve rozehrává osud plachého, zdrženlivého šlechtického sirotka, jenž se ocitá v područí cílevědomého staršího bratra. Aristokratova jemná povaha je v těžkém rozporu s krutým historickým obdobím, v němž musí chtě nechtě existovat.

Naráží na ně i jeho zcela zapovězené pocity, které chová vůči troufalému pytlákovi s uhrančivýma očima.

Starobylou rovinu obtéká současná linka s lehce liknavým novinářem, který se vydává na rozhovor za stárnoucí panovačnou spisovatelkou do osamělého srubu v Laponsku. Rovněž v tomto případě nastává prudký střet odlišných povah, a navíc i generační propast. Zprvu platonický vztah věkově vzdálených postav směřuje k vyvěrání potlačovaných tužeb, s jejichž obnažením Opatřilová důvtipně otálí.

Počkej na moře, jež následovalo po debutu Ostrov žije, ještě vykazuje známky dodržování zásad epického vyprávění. V Písni L. se jimi naprosto přestala omezovat a stvořila čistou báseň v próze. Předkládá barvité obrazy niterného světa hrdinů, jejich milostné vášně a také přírody, zejména lesa ve čtyřech ročních obdobích.

Krajina stromů, mechů a příznačné zvířeny se stává výrazným dějištěm, téměř podstatnějším než samotný příběh na pozadí. Ten jako by se trochu ztrácel v mlze mnohem působivější navozené atmosféry, v níž tkví autorčina nejsilnější devíza.

Zatímco harmonii poutavého vyprávění a lyrického zaobalení v Počkej na moře dokázala řádně vybalancovat, v aktuálním románu se jí tato rovnováha bohužel poněkud naklání. Potenciál, který Píseň L. vzhledem k neotřelému tématu i formě bezpochyby má, tak ve druhém případě zůstává využit jen zpola.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Píseň L. - Veronika Opatřilová