Článek
Milostný příběh dvou mužů zasadila na jihoanglický ostrov Wight. Podle jejích slov je právě ostrov nejlepší místo na světě, protože z něj jde vidět na moře z většiny míst, kde se člověk ocitne. Když k tomu připočítáme i nádhernou přírodu a dechberoucí scenérie, je to ideální prostředí pro citlivou, něžnou, ale i dramatickou romanci.
A přesně tak by se dal popsat vztah mezi švédským studentem Larsem a jeho univerzitním profesorem. Lars přijíždí na ostrov na pár měsíců, aby si zdokonalil svou angličtinu. Nedlouho po příjezdu narazí na pláži na muže, který ho okamžitě zaujme. Zjistí, že se jedná o univerzitního profesora, a zapíše se do jeho předmětu viktoriánské literatury.
Mezi oběma protagonisty začne vzkvétat láskyplný vztah. Velmi pomalým tempem, opatrně, obezřetně. Oba dva po sobě touží, ale zároveň si uvědomují, že pokud nebudou opatrní, společnost je odsoudí. Musí tak své zalíbení před ostatními tajit, scházet se na skrytých místech a dávat pozor, aby někdo nepojal podezření, že jsou spolu. To, co mělo zpočátku kouzlo ,,zakázaného ovoce‘‘, se ale studentovi začíná postupně zajídat. Nechce se už dál skrývat, chce zažít lásku se vším všudy, bez toho, aniž by musel žít v neustálém strachu.
Profesor je jeho přesným opakem – vzhledem k životním zkušenostem ví, co by se mohlo stát, kdyby je někdo viděl spolu. Jejich láska tak sestává z tajných vzkazů, hovorů z telefonních budek a neustálém přemýšlení jednoho o druhém. Postupně se ale proměňuje také hlavní problém vztahu – zatímco zpočátku je jím skutečně doba, ve které žijí, následně se do popředí dostanou hlavně povahové rozdíly a vlastnosti partnerů. Jak dlouho tento vztah může vydržet?
Počkej na moře je příběh o pocitech. O láskyplných dotecích, nesmělých pohledech i o zběsilém tlukotu srdce. Neřeší společenský kontext ani jiné postavy, výhradně se zaměřuje pouze na příběh studenta a profesora. Autorka k vyprávění zvolila ich-formu, vše se tedy čtenáři dozvídají pohledem Larse. Jen jemu vidí do hlavy, zabývají se jen jeho myšlenkami – profesora tak znají také pouze z pohledu vypravěče. Nikdy se tak nedozvědí, o čem v dané situaci přemýšlí profesor, což je věc, která by se některým nemusela líbit, obzvlášť u příběhu, který stojí na pocitech a myšlenkách.
Na druhou stranu, čtenář se tak může na malou chvíli vžít do mladého člověka, který je hnán vášní a mladickou nerozvážností, nebojí se riskovat, ale zároveň ještě hledá sám sebe a nepřemýšlí nad tím, jaké to bude mít následky. V tomto případě by pak kapitoly zaměřující se na myšlenkové pochody profesora působily spíše rušivým dojmem.
Ocenit je třeba také autorčin styl psaní – její melancholický popis prostředí čtenáře doslova přenese na zamlžený, deštivý britský ostrov, kam něžná, citlivá a intimní romance bezesporu zapadne.
Pokud od příběhu očekáváte společenské drama zabývající se tehdejší situací a způsobem života, budete pravděpodobně zklamaní. Pokud ale v knihách vyhledáváte nimrání se v pocitech, pomalu vzkvétající lásku, zaměření se na ty nejmenší detaily (které bývají mnohdy těmi nejromantičtějšími), ale i boj s nepřízní osudu, pak je Počkej na moře příběh pro vás.
| Veronika Opařilová: Počkej na moře | |||
|---|---|---|---|
| Nakladatelství: Prostor, 2022 | |||
| Hodnocení: 85 % |
Může se vám hodit na Zboží.cz: Počkej na moře - Veronika Opatřilová, Ostrov žije - Veronika Opatřilová