RECENZE: Není radno zamilovat se do ducha, varují Shyamalan se Sparksem

Když se jeden zabývá vznosnější červenou knihovnou a druhý temnými díly zaměřenými ryze na většinový vkus diváků, jejich součinnost zní tak trochu jako oxymóron.

Sparks se podepsal pod jedněmi z největších milostných bestsellerů posledních dekád, které díky překladům dobře znají i Češi. Zhruba polovina z knih se dostala na stříbrné plátno, ať už jde o Dlouhou cestu, Vzkaz v láhvi nebo Zápisník jedné lásky.

Shyamalan zažil umělecký vrchol na přelomu milénia, kdy měl premiéru jeho kriticky i komerčně úspěšný thriller Šestý smysl. Kvalita tvůrcových snímků od té doby osciluje mezi brilantností a kýčem, přičemž mezi ty hodnotnější patří třeba sci-fi Znamení či psychologický horor Rozpolcený.

Nápad na knihu Co po nás zůstane původně nadhodil Shyamalan. V tandemu pak vymysleli postavy, filmař připravil scénář a Sparks stvořil jeho románovou verzi.

Zřetelná marketingová strategie součtu Sparksova a Shyamalanova publika se však jeví ošemetná. Čtenáři obou táborů totiž pravděpodobně hledají něco odlišného, ať už žánrově, či tematicky.

Příběh vypráví newyorský architekt Tate, zotavující se ze zhroucení po ztrátě milované sestry. O jeho rozptýlení se snaží blízký kamarád, který jej požádá o návrh letního sídla na poloostrově Cape Cod.

Tam se hrdina seznámí s tajemnou kráskou Wren, majitelkou domu, v němž si pronajal pokoj. Takřka okamžitě se do ní zamiluje. Potíž nicméně tkví v tom, že dotyčná už nežije a Tateovi se zjevuje pouze kvůli svému nevyjasněnému, tragickému skonu.

Motiv duše zemřelého uvězněné mezi dvěma světy není ničím novým. A ani tato próza snad nejběžnější zápletku paranormálních příběhů příliš neosvěžuje.

Přinejmenším zpočátku přitom upoutá příkladným popisem střetu malebného přímořského prostředí s traumaty jeho obyvatel. Od solidního základu se však nedokáže včas odrazit a posunout děj k něčemu pozoruhodnějšímu než vesměs obyčejné detektivce luštící záhadu, kdo má Wrenino podivné úmrtí na svědomí.

Cesta k rozuzlení trvá více než tři sta úmorných stran. Shyamalan se Sparksem na nich představí ještě pár dalších, klišovitých problémů prvního světa. Zhmotňují je zkorumpovaní politici a podlí podnikatelé, které stejně jako pár protagonistů autoři nechávají promlouvat strojenými replikami.

Spolupráce dvou velkých osobností kinematografie a beletrie je promarněnou šancí, která uvázla v plytkosti a škrobenosti. Potenciál možná lépe využili v celovečerním titulu, v němž Tatea ztvárnil hvězdný Američan Jake Gyllenhaal a Wren hraje jeho britská kolegyně Phoebe Dynevorová. Dozvíme se to napřesrok v únoru, kdy zavítá do kin.