RECENZE: Zmanipulovaná, kutnohorská sekta očima dětské oběti

Zdařilý román je vyprávěný v ich formě. Je deníkem malé holčičky, která dospívá v prostředí, nálepkovaném většinovou populací jako ezo svět. Nepatří do něj téměř nic, co vám dělá radost, co vás může naplňovat mimo pevně dané společenství, jemuž velí jeden jediný muž, tajemný Richard.

V knize funguje v pozici všemocného, dost bohatého boha. Přišel jakoby odnikud. O soukromí s „ovečkami“ mluví pramálo, jen naznačuje. Mimo jiné to, že jeho rodina se pohybuje ve světě temných sil, on si vybral ty světlé.

K lepším životům jim pomáhá nezřídka tím, že je ponižuje, vulgárně je napadá, diktuje jim jasné nesmysly, včetně toho, co (ne)smí jíst, jak mají doma uklízet, kam (ne)smí chodit, co (ne)smí číst, sledovat, s kým (ne)mají mít sex… Emočně je vydírá v momentech, kdy jeho pravidla poruší.

Lucie Strachová události postupného, letitého ovládnutí své široké rodiny popisuje střízlivým jazykem. Líčí, jak s dospíváním chtěla z té sekty utéct, jak bojovala s Richardovou autoritou, čímž přicházela o svou rodinu, jež její vzdor vůči autoritě, věřící i na jistý konec světa, nechápala.

V knize zachytila pro většinu z nás velmi vzdálený svět, ve kterém je samostatně myslet, svobodně žít přísně zakázáno. Autorka výstižně popisuje i mechanismy, jak lze ovládat chytré (dočasně, či trvale tápající) lidi. Jádrem tzv. kutnohorské sekty totiž nebyly osoby bez vzdělání, naopak.

Ostatně hluboké úvahy o životě se beze sporu s inteligencí pojí, což Lucie Strachová přesně a upřímně popisuje. V rámci snahy o nezávislost doznává útěky k promiskuitnímu životu, nelásku sama k sobě, cílenou sebedestrukci… Největší ranou tak pro ni v jistém údobí nejsou její fyzická zranění, ale informace, že Richard zemřel.

Kniha Zmanipulovaná je dalším kouskem její terapie. Otevře vám duchovní prostor plný násilí i útoků, který jistě není v ateistickém Česku jediný. Stejně jako její podcast Zmagořená či připravovaný seriál Oneplay, je součástí jisté osvěty, jejím osobním varováním, jak lehké je podlehnout samozvanému guruovi, jak těžko se opouští.

Ve všech svých projektech tak Strachová vědomě ničí svět, který pro ni kdysi vybudovali rodiče a z něhož ona odcházela bolestivě roky. Je z něj venku, jak shrnuje, ovšem tam někde v sobě, hluboko uvnitř, stále hledá odpovědi na otázky: opustila bych Richarda, kdyby nezemřel, případně měla jsem vůbec možnost mu neuvěřit?