RECENZE: Marmeláda přináší příběh, v němž bolí každá stránka

Jižní Čechy vyloženě literatuře aktuálně přejí. Vyprávět o nich umí nejen Jiří Hájíček, Jan Štifter či Petra Klabouchová, ale také právě Kůtová. Minimálně dvě věci mají společné: čtenáře zaujmou od prvních stránek a jejich postavy i zachycená místa mají často reálný základ.

Nejinak je to v románu Marmeláda. Přináší život českobudějovické bezdomovkyně Marcely, které nikdo neřekne jinak než Marmeláda. Jenže než se dostala na ulici, žila „normální“ život v „normální“ rodině, dokonce vystudovala vysokou školu a učila malé děti.

Kůtová ji zachycuje převážně v době, v níž se jí z pohledu většinové společnosti už vůbec nedaří. V realitě běžných dnů, kdy řeší bydlení a jídlo pro sebe a svého Pejska, jak svého čtyřnohého kamaráda nazývá. Ten se jí mimochodem stává jedinou spřízněnou duší. Pro okolí přestává totiž existovat v momentě, kdy se rozhodne po zradě partnera odejít z jeho bytu a žít podle sebe, kdesi za městem, svobodně, ovšem také v nepohodlí, zimě, špíně a nejistotě.

Autorka vás provede zmarem ženina života bez zbytečného patosu. Postupně v něm odkrývá příběh holčičky z rodiny uznávaného lékaře, který neuměl milovat, protože sám milován nebyl. Kruh násilí tak předává dál, ranami, nenávistí, nadávkami…

Křehká dětská duše neumí vše zpracovat a hledá únik v samotě. Když ji opustí, bývá využita nebo zneužita. Postupně se tím učí, že být „mimo“ je běžné, i bezpečné.

Kůtová vše vypráví stylem, že vás doslova bolí každá stránka Marmelády. Do lítosti vás přitom přímo nenutí. Vytříbeným jazykem vás spíše vede k zamyšlením, jakou různorodou formu zlo může mít a zda se mu dá utéct, když vás provází od kolébky.

Kniha vyniká vedle jazykové vytříbenosti, jež je pro autorku signifikantní, i po výtvarné stránce. Přečtete ji za půl dne, přemýšlet o ní ovšem budete mnohem déle. Patří k dílům, v nichž místy bolí každá věta, každá stránka. Hlavně proto, že tušíte, že podobné, neviditelné osudy se kolem nás odehrávají.