RECENZE: Známá neznámá první dáma třetí říše

Druhá světová válka je patrně nejzdokumentovanějším konfliktem v dějinách lidstva, a přesto z ní čerpají další a další tvůrci. Nabízí se otázka, zda to má ještě smysl. Tato próza je zhmotněním kladné i záporné odpovědi.

Výsek osudu Goebbelsové mohli diváci spatřit v biografii Lída Baarová režiséra Filipa Renče z roku 2016, kde ji ztvárnila Lenka Vlasáková. To však bylo, vzhledem k tématu snímku pochopitelně, zredukované na milostný trojúhelník mezi ní, Goebbelsem a jeho milenkou, titulní hvězdou meziválečného filmu.

Bossongová odlupuje několik vrstev ženy, jíž se vzhledem k výsostnému postavení v nacistickém Německu přezdívalo první dáma třetí říše, ač rozhodně ne všechny. Pomíjí prvních dvacet let Magdina života, k nimž se vrací ve sporadických vzpomínkách.

V knize se s ní seznamujeme počátkem dvacátých let, kdy se provdala za prvního chotě, o němž se tolik neví – továrníka Günthera Quandta. Láska to nebyla, pár se po osmi letech rozvedl.

Quandt měl z prvního manželství syna Helmuta, jenž byl o pouhých sedm let mladší než Magda, se kterou si byl velmi blízký. Pro čtenáře nicméně hraje klíčovou roli fiktivní postava Helmutova spolužáka Hanse, který se navzdory své homosexualitě načas stane Magdiným milencem. Ten totiž celý příběh vypráví.

Zvolená perspektiva, kdy Goebbelsovou sledujeme až do její smrti v květnu 1945 prostřednictvím jejich krátkodobého vztahu a pak jen víceméně z doslechu, se jeví přinejmenším zvláštní. Zdá se, jako by Bossongová chtěla knihou splatit určitý dluh, zároveň ale nejspíš moc nevěděla, jak na to.

Přináší spoustu podružností, občas zcela nadbytečných, o událostech u našich západních sousedů napříč meziválečnou érou i třetí říší, k jejichž znepřehlednění přispívají četné vedlejší postavy. Magda se ve scénách objevuje spíše vzdáleně, jako svého druhu ozvěna, nikoli ta, jejíž hlas má být silně slyšet.

Goebbels a Adolf Hitler, dva zásadní muži Magdina života, jsou pak v díle v podstatě neviditelní. Je na pováženou, že právě o specifické povaze jejího vztahu s „Rakušanem“, který měl docela odlišné rysy než romantické, spisovatelka mlčí.

Čím byla pro „vůdce“ nepostradatelná? Jak to, že tak fanaticky hájila diktaturu, jež jí zabila adoptivního otce Richarda Friedländera, oběť holokaustu? Proč v ní po všech válečných zvěrstvech věřila natolik, že se krutě postarala o to, aby její potomci nevyrůstali v jiném politickém ovzduší?

Nic z toho se nedozvíme. Místo hlubší sondy přicházejí útržkovité záznamy situací, v nichž se vyznají leda odborníci. Musí proto zaznít varování: toto není portrét Magdy Goebbelsové.