Článek
Což o to, základní premisu si spisovatelka zvolila pozoruhodnou a dodnes upozaďovanou. Ostatně kdo je v tomto směru povolanější než právě šestačtyřicetiletá Ičikawaová, která trpí vrozenou myopatií, tedy svalovou slabostí, a od třinácti let je upoutána na vozíček a k plicnímu ventilátoru?
Do protagonistky Šákji značnou měrou vpravila vlastní zkušenosti, o nichž se navzdory nevelkému rozsahu díla nečte zrovna snadno. Na vině přitom není jen jistě kýžené znepokojení, které vyvolává naturalistické líčení fyzické každodennosti hendikepovaného člověka.
Tvůrkyně navíc provokuje, když své alter ego nechá fantazírovat o potratu jako životním cíli, k němuž má vypravěčce dopomoci podplacený pečovatel. Více než nabádavá je ovšem tato zápletka prazvláštně zvrhlá a poněkud nevěrohodná.
Především však kniha jako celek postrádá hloubku. Na stu stránek pouze přetřásá nepříjemnou tělesnost a sexuální představy hrdinky, aniž by se posunula k podstatnému sdělení.
Potíží jsou i veskrze fádní slovní obraty. Není zřejmé, zda je jejich příčinou autorčin minimalismus, nebo se zajímavost takříkajíc ztratila v překladu.
| Saó Ičikawaová: Hrbačka |
|---|
| Vyšehrad, překlad Klára Macúchová, 112 stran, 349 Kč |
| Hodnocení: 50 % |
