RECENZE: Holka z děcáku, sexuální predátor a ztráta autorské sebekontroly

Autorka má letité dramatické zázemí. Jak sama říká, text potřebuje nejprve slyšet, a teprve z mluvené podoby ho převádí do psané.

Její nejnovější kniha, jež přichází po předešlých dílech Miss AmeriKa a Baletky, její přístup dokládá. Skládá se totiž z přepisů fiktivních audiozáznamů a telefonních hovorů, které zachycují i rozličné zvuky na pozadí včetně ruchů, ozvěn či proměn intonace vypravěččina hlasu, což vede k silné autenticitě.

Próza tentokrát není až na jediný prvek autobiografická. Patrně výhradním pojítkem se skutečným životem Čechové je její zasazení do Aše, kde se před třiačtyřiceti lety narodila.

Pohraniční městečko na přelomu devadesátých a nultých let, kdy se děj odehrává, dobře zpodobnila jako místo takřka zcela odtržené od zbytku republiky. Jejíma očima je to jakýsi apendix, který spíše patří k Německu, z jehož blízkosti a odlišné, respektive daleko příznivější ekonomické situace tamní obyvatelé těží, současně kvůli ní pociťují frustraci.

Reálie fungují jako vhodný podkres příběhu devětadvacetileté Laury, která po ztrátě psychicky nemocné matky, paradoxně zdravotní sestry z kojeneckého ústavu, skončila coby čtrnáctiletá v dětském domově. Tam se záhy potkala s o generaci starším učitelem, s nímž navázala vášnivý, ale devastující milostný poměr.

Zvolená tematika díla se vzhledem k dnešnímu, v některých případech až poněkud panickému medializování pohlavního zneužívání nebo obtěžování nezletilých jeví jako líbivá a chladně vykalkulovaná.

Čechové se přesto daří zachytit střet Lauřiny mladické drzosti s učitelovou věkovou a mocenskou převahou.

Potěší i tím, že sexuálního predátora nikterak neromantizuje, naopak jeho prostor k vyjádření víceméně vytlačuje na okraj.

Pojetí hrdinčina pozdějšího života, ve kterém se rozhodne stát luxusní prostitutkou, jež vydělává na tom, co jí kdysi málem zlomilo vaz, je oproti tomu příliš předvídatelné a kýčovité. Autorka jím jen napomáhá stereotypu o tom, že komu bylo v době dospívání určitým způsobem ublíženo, ten tuto svou křivdu časem nevyhnutelně obrátí ve svůj prospěch.

Obsahovou průměrnost nicméně povznáší stylistika. Čechová je mistryní velice smělého a nesmlouvavého jazyka. Nezdráhá se použití jakýchkoli slovních prostředků, které jsou pro vylíčení konkrétního okamžiku příhodné.

Prostřednictvím hlasu Laury, která čtenáře vyloženě drtí svou přímočarostí a kuráží, s nimiž rekapituluje svou traumatickou minulost, dává ostře najevo smysl pro skvělou obrazotvornost a mnohotvárnost. Díky těmto vlastnostem ji lze zařadit vedle spisovatelky Hany Lundiakové, s níž sdílí tvůrčí odvahu a břitkost.