RECENZE: Energická Olmerka jako stručné heslo z Wikipedie

Autor v knize, která nemá ani dvě stě stran, zachytil především prostředí, z něhož zpěvačka vyšla. Přepracoval do ní původně rozhlasový scénář. Vložil jej do díla, které uvádí krásná ilustrace dvou spřízněných duší jedoucích na motorce jinak komiksového autora Václava Šlajcha.

Jedna z nich je Eva Olmerová. Jarchovský vám ji nabídne jako bezprostřední hrdinku, jež chtěla v zásadě dvě věci: zpívat a žít si po svém. Jenže právě to jí nejprve nedovolovala rodina s vazbami do nejvyšších politických kruhů (na Edvarda Beneše) a posléze hlavně komunistický Únorový převrat, který ji a její nejbližší s plnou zlobou a krutostí zasáhl.

Autor vše dokázal trefně vystihnout. Od prvních stránek vám bude Eva sympatická svou vzdorovitostí, touhou jít si za svým snem. Prožijete s ní zásadní body kariéry, zazpíváte si určitě i její hity Čekej tiše, Já hledám štěstí nebo Blues samotářky, anebo si je aspoň vyhledáte na YouTube.

Budete jí držet palce v boji úřady, s jejími démony i osudem, ač asi tušíte, jak to celé dopadne. Právě tohle je síla novely: energická živočišnost protagonistky, již dokáže autor předávat dále. Využívá k tomu svého jazykového talentu, silné dialogy, s nimiž umí jako ostřílený scenárista zdatně zacházet…

Jenže možná vám to, stejně jako mně, nebude k úplnému čtenářskému uspokojení stačit. Olmerka je pro mě letos teprve druhou knihou, kdy jsem si řekla: proč v ní nejsou další stránky. (Tou první byly Sudety: Ztracený ráj). Nedozvěděla jsem se v ní totiž o Evě Olmerové nic moc navíc, než mi nabízí její heslo na Wikipedii.

Škoda, Jarchovský by jistě dokázal její příběh rozvinout ještě více, a to zejména v letech, kdy už jako zpěvačka prorazila a kariéru si nejednou sama zkomplikovala. Ale třeba tohle vše je jeho záměr. Možná je její oddaný fanoušek a všechny čtenáře Olmerky chce takto dovést k jejímu výjimečnému hlasu, k jejím nahrávkám. Při jejich poslechu můžete navázat na novelu, jejíž čtení vám krásně vyplní jeden večer.