RECENZE: Gottwaldova mumie jako lék na podzimní chmury

Několikrát ročně mi pošlou z nejrůznějších nakladatelství titul, o němž předem říkají: tohle je vážně dobré. V září ke mně s touto nálepkou doputovala právě zmíněná kniha (vyšla 11. září 2025).

Je oprávněná, jak od prvních stránek zjistíte. Autorka v ní vsadila na jednoduchost běžné reality ve velkolepých kulisách Gottwaldova mauzolea. Poměrně všední příběh obyčejné ženy, mladé vdovy, se jí tím daří držet v uvěřitelných mantinelech.

Až laskavě popisuje mašinérii kultu vůdce, kterou režim vytvořil v časech, kdy vás mohli zavřít téměř za cokoli a kdy se nedalo věřit ani sousedům. Tradiční „osvědčenou“ depku padesátých let ale nečekejte.

Kniha dokáže tehdejší tísnivou absurditu filtrovat optimistickým pohledem protagonistky, mámy usilující hlavně o synovo zdraví/štěstí. Sledujete ji den po dni. Drhnete s ní neúnavně kachličky kolem vůdcova těla (jednu hezky po druhé), žijete v původně luxusním bytě, kam byla přidělena jaksi z protekce… Ano, prověřené stranické kádry potřeboval režim všude. Strana otevírala nejedny zamčené dveře.

Díky spisovatelčiným dovednostem s Iškou procházíte posmutnělou Prahou. Vidíte, jak po únorovém puči zešedivěla, vedle konexí v ní vládne přídělový systém a chaos. Nejvyšší hodnotnou je přátelství, jenže je těžké určit, kde končí a začíná to bezpodmínečné.

Hlavinková dokazuje, že je vedle kvalitní vypravěčky rovněž zdatnou pozorovatelkou, čtenářkou odborných knih. Ostatně, jak sama přiznala, snažila se, aby jí reálie seděly dokonale. Což se jí daří.

Svižnost jejího vyprávění pak umožňují četné dialogy mezi Iškou a dalšími postavami, které se často omezují na jednotlivé, nekomplikované věty. Autorka jimi v sobě nezapře spisovatelku, která je zvyklá psávat pro děti. I díky nim vám bude čtení spojující zdatně fikci se skutečnými reáliemi krásně odsýpat.

Optimismus, přesné postřehy a trefná ironie je právě to, co činí román tím titulem, který vám spolehlivě rozežene případné podzimní chmury. Dojde vám nad ní také to, že bez ohledu na předvolební tvrzení politiků v téhle zemi vážně bývalo daleko hůř.

Každý, kdo se o tom chce, je ochotný se přesvědčit na vlastní oči, může vyrazit na pražský Vítkov. Prostory Gottwaldova mauzolea, kde pracuje literární Iška, za vidění stojí, a to i bez prominentní mrtvoly.