RECENZE: Afrika má přece tvar pistole, připomíná zdařilá novela Zemička

Na masakr, v nějž vyústila stupňující se nenávist mezi zmíněnými znepřátelenými kmeny, autor nazírá coby nezúčastněný. Vypráví o něm prostřednictvím dospívajícího Gabriela, jenž je patrně jeho alter egem. Syn francouzského diplomata a rwandské matky žil v sousední zemi Burundi, kde byl těsně před vypuknutím občanské války relativní klid.

Na temné měsíce vypravěč vzpomíná jako již dospělý exulant ve Francii, jemuž dávné trauma stále nedává spát. Afrika má přece tvar pistole, vybaví si protagonista slova jednoho moudrého muže, který narážel na krví zalitou minulost kontinentu.

Dětství bývá do jisté míry bezstarostné i v tragických érách a nejinak je tomu ve Fayeově případě. Knihu umně protkává nostalgickými rodinnými příhodami, humornými eskapádami, které prožíval s vrstevníky, nebo líčením afrických vůní a krajinných výjevů, jež se mu dosud nevymazaly z paměti. Překladatel Tomáš Havel chytře přikročil k občasnému ponechání rwandského výraziva.

Plíživě se v příběhu blíží nevyhnutelné, totiž spící konflikt, který se Gabrielovýma očima jeví jako nepochopitelný a jeho důsledky coby nepředstavitelně kruté. Poznává, že většina válek ve svém prvopočátku nedává smysl, a dětskou perspektivou toto zjištění autor silně podtrhuje.

Tak jako rwandskou genocidu skvěle zrekapituloval vedle domorodců i pohledem modrých přileb a zahraničních novinářů britský režisér Terry George ve filmovém dramatu Hotel Rwanda z roku 2004, daří se to též Fayeovi.

Dobře ukazuje každodennost pod mračny hrozícího nebezpečí, při níž se lidé snaží udržovat si příčetnost dodržováním rutinních zvyklostí a zároveň se nevědomky a tiše adaptují na novou, neblahou situaci.

Tvůrce vládne krásným, ač nepříliš komplikovaným jazykem, který autenticky zpodobňuje klukovský způsob uvažování. Současně se do něj vzhledem k tomu, že jde o retrospektivu, dostává potřebný nadhled.

Novela není příliš dlouhá, aby uvadla do nezáživnosti. Proud děje přirozeně předělují Gabrielovy dopisy adresované tisíce kilometrů vzdálené francouzské kamarádce, se kterou se paradoxně nikdy nesetkal, a později se značně pochmurnějším tónem zavražděnému bratranci, jenž si je zase nikdy nebude moci přečíst.

Zemička je skvostný debut, jenž svou poutavou formou může především nejmladší generaci objasnit nedávnou africkou historii, kterou školní osnovy obvykle nezahrnují. Není divu, že Faye za prvotinu obdržel ve Francii vícero literárních cen a že se kniha dočkala nejen řady překladů, ale rovněž před pěti lety povedené celovečerní adaptace Africké dětství v režii Erika Barbiera.