Článek
Římský a český král a pozdější císař Karel IV. tehdy projížděl Furlánskem v severovýchodní Itálii na cestě do Říma.
V Aquileii, tenkrát druhém nejvýznamnějším italském městě, požádal svého polorodého bratra a tamního patriarchu Mikuláše Lucemburského o dva kvaterny, neboli šestnáct pergamenových fólií s koncem Markova evangelia, pro poklad katedrály svatého Víta.
Nejen Karel IV., ale i celá tehdejší společnost věřila, že rukopis psal vlastní rukou sám svatý Marek, patron Benátek. Nepředstavoval tak pro ně pouhou knihu, nýbrž vzácnou dotykovou relikvii. Okolnosti získání jejího zlomku zapsal král na okraj pergamenu a nařídil, aby dovezený klenot v Praze přivítal slavnostní průvod.
Památku tím doslova zachránil. Zatímco benátská část kvůli vlhku tamějších lagun podlehla zkáze a téměř se rozpadla, pražský fragment, který nyní vlastní Metropolitní kapitula u sv. Víta, se dochoval v dokonalém stavu. Na výstavě v Palazzo Meizlik v Aquileii ho teď doplňuje i hlavní část evangeliáře z nedalekého Cividale del Friuli.
V kufru do džungle
O znovusjednocení zlomků se odborníci pokoušeli po dekády. Kurátorka výstavy Martina Dlabajová současný úspěch vnímá jako šťastnou souhru náhod. „Zlomky byly rozdělené historickými událostmi, ale nikdy nepřestaly patřit k sobě. Jejich propojení je pro Evropu symbolické,“ řekla Novinkám.
Vyjednávání o zapůjčení pražského klenotu do Aquileie zabralo dva roky. Samotné přemístění se odehrálo za výjimečných podmínek. Fragment rukopisu se tajně a s policejní ochrankou převážel v kufru, který je určený do extrémních podmínek džungle.
„Nešlo nám o mediální show, ale o bezpečnost,“ podotkla Jana Schwallerová, ředitelka odboru spisové a archivní služby Kanceláře prezidenta republiky, pod nějž Archiv Pražského hradu spadá.
Kvůli citlivosti materiálu – jde o pergamen z ovčí kůže – bude pražský zlomek vystaven pouze prvních šest týdnů po otevření expozice. Následně ho nahradí faksimile, kterou podle organizátorů laici nerozeznají od originálu.
