Článek
Eliška Přemyslovna se narodila českému a polskému králi Václavu II. a jeho první manželce Gutě Habsburské. Z devíti sourozenců se dožili dospělosti pouze bratr Václav III. a sestry Anna a Markéta. Když bylo Elišce pět let, zemřela jí matka. Otec se později znovu oženil s dědičkou polské koruny Eliškou Rejčkou. Té bylo v době sňatku dvanáct let. Ačkoli byly s mladou Přemyslovnou téměř vrstevnice, nenašly k sobě cestu. Eliška Přemyslovna, už tehdy hrdá na svůj původ, Rejčku považovala za vetřelkyni a do rodiny ji nikdy nepřijala.
Otec Václav II. zemřel v roce 1305, o rok později byl zavražděn Eliščin bratr a český král Václav III. Zklamání završilo v roce 1306 dosazení Rudolfa Habsburského a Elišky Rejčky na český královský trůn.
Klášter i svatba
Pravděpodobně od konce roku 1306 se princezna Eliška nacházela pod ochranou své tety Kunhuty Přemyslovny, abatyše kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Měla věk na vdávání, ale nebyla ani zasnoubená. Nejsou zaznamenány žádné snahy zapojit ji do sňatkových plánů, takže se dá předpokládat, že měla předurčenou církevní dráhu. Prostředí kláštera na Elišku působilo jako kulturní, výchovné a vzdělávací zázemí, kde se prohloubila i její úcta k rodu Přemyslovců a formoval celoživotní pocit zodpovědnosti a ochrany rodového dědictví.
Po úmrtí Rudolfa Habsburského v roce 1307 nastoupil na trůn Jindřich Korutanský a Anna, Eliščina sestra. Jindřich ale nebyl schopný panovník a u českých pánů zrála nelibost vůči jeho vládě. Začali se proto poohlížet po novém kandidátovi na český trůn. A tak se Eliška ocitla v centru politiky, i když manželství bylo pravděpodobně to poslední, na co myslela. Zvítězil v ní však pocit zodpovědnosti vůči odkazu předků, a tak souhlasila s případným sňatkem. Hledání vhodného kandidáta na český trůn mohlo začít. Volba padla na mladého a nezkušeného Jana Lucemburského, jediného syna nedávno zvoleného římského krále Jindřicha VII. Námluvy zpočátku nevypadaly nadějně. V Čechách navíc přestalo být pro Elišku bezpečno, protože hrozilo, že se jí dosavadní vladař a jeho manželka Rejčka budou chtít jednou provždy zbavit.
Česká delegace na římském trůně nakonec dosáhla diplomatického úspěchu, když římský král sňatek posvětil. Budoucího muže Eliška spatřila až těsně před svatbou. Působili vedle sebe nevyrovnaně, starší Eliška měla urostlou postavu, tmavé oči a vlasy a byla velmi vyspělá. Dokonce se objevily pochybnosti o jejím panenství. Byla také velmi bystrá a cílevědomá a její chování nezapřelo královský původ. Čtrnáctiletý Jan vedle ní působil jako dítě.
Nemohli spolu ani samostatně rozmlouvat, protože Eliška neuměla francouzsky a Jan zase česky. Ještě před uzavřením svazku Jindřich VII. udělil svému synovi dědičně držbu Českého království. Sňatek byl uzavřen 1. září 1310 a v tento den se stal Jan Lucemburský novým českým králem a Eliška královnou. Jindřich Korutanský se sice zmohl na odpor, ale Janovi se podařilo ho i s manželkou z Čech vyhnat.
Eliška byla v prvních letech vládnutí svému muži oporou a rádkyní, zasahovala výrazně do politiky a účastnila se řady jednání. V té době měla skutečný a uznávaný podíl na vládě v zemi. Ten byl sice různými mocenskými skupinami oslabován, ale v podstatě trval až do roku 1319.