Článek
Výstava s dlouhým názvem Sacred Splendor: Jewish Ritual Art and Christian Treasures from St. Vitus Cathedral in Prague vznikala speciálně pro Židovské muzeum v New Yorku. Do jaké míry navazuje na Fragmenty paměti?
Výstava pro New York navazuje na předchozí výstavu snahou kontextualizovat Svatovítský poklad. Nakonec i první úvahy o ní se zrodily během drážďanské verze výstavy. Koncepčně se však přece jenom odlišuje od obou předchozích zastávek, a to zapojením židovských ceremoniálních předmětů ve stejném rozsahu.
Přes oceán tak míří asi polovina z exponátů Svatovítského pokladu představených v Praze, tedy něco přes sedmdesát položek. Ty budou doplněny mimořádnými bohemikálními památkami z evropských i amerických muzeí.
Křesťanské sakrální objekty pak v Židovském muzeu vystavujeme společně s ceremoniálními objekty židovského původu, zdobnými pláštíky na tóru, obřadnými textiliemi, iluminovanými rukopisy a tisky a ceremoniálními nádobami.
Výstava tedy shromáždí na sto šedesát náboženských objektů ze střední Evropy z období šesti století. Tento dialog rozdílných kultur, které se ale navzájem ovlivňovaly, je hlavním tématem této ojedinělé výstavy.
Jako generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt dohlížel i na instalaci exponátů ve Valdštejnské jízdárně v Praze.
Bude expozice podobně jako v Drážďanech a Praze doplněna o současné umění?
Ano, i když v poněkud jiném obsazení. Z umělců zastoupených v Praze nebo Drážďanech počítáme s Edmundem de Waalem, jehož práce jsou součástí sbírkového fondu Židovského muzea v New Yorku. Prvním z nich je Tehillim, jedenáctidílný cyklus na motivy biblických žalmů, druhým je míšeňský porcelánový servis ze sbírky Gustava van Klemperera, příslušníka staré pražské židovské rodiny, který velkou část svého profesního života strávil coby bankéř v Drážďanech.
Edmund de Waal nechal opravit za druhé světové války rozbité talíře z jeho sbírky tradiční japonskou technikou kintsugi využívající ke spojení střepů zlatou hmotu. Kromě toho přímo pro výstavu vznikají práce tří současných tvůrců, přičemž každý či každá z nich čerpá inspiraci z jiného kulturního zázemí – z křesťanského, muslimského a židovského kontextu. Jejich díla pak budou bezprostředně rozšiřovat poselství naší výstavy.
Jak moc důležité je podle vás téma této výstavy?
Za mě mimořádně důležité. Zvláště v dnešní době, kdy jsme svědky spíše sváření rozličných náboženských kultur, ve veřejném prostoru zažíváme vysokou míru netolerance a tragický nezájem o hledání společné cesty. A do této situace přichází naše výrazné ekumenické gesto, jež spojuje tyto dvě kulturní entity, které se vyvíjely ve vzájemných historických a duchovních vazbách, přesto však odděleně.
Přitom si klademe otázky po tom, co je společné a co je specifické. Jedním z pozoruhodných aspektů je například umělecká praxe ve středověkých a raně novověkých uměleckořemeslných dílnách, kde předměty vznikaly bez ohledu na náboženskou příslušnost objednavatelů.